V sociální psychologii je svádění (také nazývané inveigling nebo přemlouvání) proces úmyslného navádění člověka k nějakému chování, často sexuálního charakteru. Slovo svádění pochází z indoevropských kořenů a znamená doslova „svést na scestí“. V důsledku toho může mít tento termín pozitivní nebo negativní konotaci.
Svádění, viděno negativně, zahrnuje pokušení a lákání, často sexuální povahy, k tomu, aby někoho svedlo na scestí do behaviorální volby, kterou by neudělal, kdyby nebyl ve stavu sexuálního vzrušení. Pozitivně viděno, svádění je synonymem pro akt okouzlení někoho – muže nebo ženy – apelem na smysly, často s cílem snížit nepodložené obavy a vést k jejich (sexuální) emancipaci. Svádějící činitel může být dokonce nelidský, jako je hudba nebo jídlo. V současné akademické debatě proto morálka svádění závisí spíše na dlouhodobých dopadech na dotyčné jedince než na samotném aktu a nemusí nutně nést negativní konotace vyjádřené ve slovníkových definicích.
Francouzský biolog Thierry Lodé ve své knize navrhl, že svádění by mohlo být výsledkem supranormálního stimulu. Trend přehánění je základní biologickou složkou, která vysvětluje bujnost určitých pohlavních znaků; například: pavího ocasu a kleští kraba uca. Sexuální selekce a sexuální konflikt by mohly zesílením sexuální touhy zesílit udržování extrémně specifických znaků. Dvoustranná symetrie je také základním znakem života. Většina zvířat dává přednost páření se sexuálními partnery vykazujícími symetrický vzor. Ve skutečnosti jsou symetrické znaky do značné míry změněny růstem a zdravím a asymetrie často odhaluje genetický problém nebo nedostatky imunitního systému (MHC).