Teorii pohonu poprvé navrhl Robert Zajonc v roce 1965 jako vysvětlení efektu publika. Efekt publika upozorňuje na to, že v některých případech přítomnost pasivního publika usnadní lepší plnění úkolu, zatímco v jiných případech přítomnost publika plnění úkolu brzdí.
Teorie pohonu tvrdí, že vzhledem k nepředvídatelnosti lidí člověk, který plní úkol, málokdy s jistotou ví, co ostatní udělají v reakci na něj. Proto je pro živočišný druh jednoznačnou výhodou, když nás přítomnost jedince přivádí do stavu pohotovostního nabuzení. Zvýšenou vzrušivost (stres) lze proto považovat za instinktivní reakci na sociální přítomnost.
Toto vzrušení vytváří „pohon“, který nás nutí k chování, jež tvoří naši dominantní reakci v dané situaci. Naše dominantní reakce je nejpravděpodobnější reakcí vzhledem k našim dovednostem při použití.
Pokud je dominantní odpověď „správná“ (tj. pokud je úkol, který máme splnit, subjektivně vnímán jako snadný), pak sociální tlak vede ke zlepšení výkonu. Pokud je však dominantní odpověď „nesprávná“ (úkol je obtížný), pak sociální přítomnost způsobuje zhoršení výkonu.
Zajonc, R.B. (1965). Social Facilitation. Science, 149, 269-74.