Teorie zobecnění (G Theory) je statistický rámec pro konceptualizaci, zkoumání a navrhování spolehlivých pozorování. Původně ji zavedl Lee Cronbach a jeho kolegové.
Teorie G se porovnává s klasickou testovací teorií (CTT), kde je kladen důraz na určení chyby měření. Asi nejznámějším modelem CTT je rovnice , kde X je pozorované skóre, T je skutečné skóre a e je chyba, která se podílí na našem měření. Ačkoli e může reprezentovat mnoho různých typů chyb (tj. chyba hodnotitele, chyba přístroje), CTT nám umožňuje odhadnout pouze jeden typ chyb najednou.
Výsledky ze studie G mohou být také použity pro informaci o rozhodnutí, neboli studii D. Ve studii D si můžeme položit hypotetickou otázku „co by se stalo, kdyby se změnily různé aspekty této studie?“ Například společnost vyrábějící nealkoholické nápoje by mohla mít zájem posoudit kvalitu nového výrobku pomocí hodnotící stupnice pro spotřebitele. Použitím studie D by bylo možné odhadnout, jak by se změnila konzistence hodnocení kvality, kdyby spotřebitelům bylo položeno 10 otázek místo 2, nebo kdyby nealkoholický nápoj hodnotilo 1 000 spotřebitelů místo 100. Použitím simulovaných studií D je tedy možné zkoumat, jak by se za různých okolností změnily koeficienty zobecnění (podobně jako koeficienty spolehlivosti v CTT), a následně určit ideální podmínky, za kterých by naše měření byla nejspolehlivější.
Dalším důležitým rozdílem mezi CTT a G teorií je, že posledně jmenovaný přístup bere v úvahu, jak se může změnit konzistence výsledků, pokud se určitý ukazatel používá k přijímání absolutních versus nevyhnutelných rozhodnutí. Příkladem absolutního nebo kritériem porovnávaného rozhodnutí by bylo, pokud by se skóre testu jednotlivce porovnávalo s hraničním skóre pro určení způsobilosti nebo diagnózy (tj. skóre dítěte v testu úspěšnosti se používá k určení způsobilosti pro nadaný program). Naopak příkladem relativního nebo normou porovnávaného rozhodnutí by bylo, pokud by se skóre testu jednotlivce používalo buď k (a) určení relativního postavení ve srovnání s jeho vrstevníky (tj. skóre dítěte v Reading subtest se používá k určení, do které čtenářské skupiny je zařazeno), nebo (b) provedení meziindividuálních srovnání (tj. porovnání předchozí versus aktuální výkonnosti v rámci téhož jedince). Typ rozhodnutí, které výzkumníka zajímá, určí, který vzorec by měl být použit pro výpočet koeficientu generalizability (podobně jako koeficient spolehlivosti v CTT).
Čtenářům, kteří mají zájem dozvědět se více o teorii G, doporučujeme vyhledat publikace Brennana (2001), Chiua (2001) a/nebo Shavelsona a Webba (1991).
Brennan, R. L. (2001). Teorie všeobecnosti. New York: Springer-Verlag.
Chiu, C.W.C. (2001). Large Scale Performance Assessments Based on Human. Judgments: Generalizability Theory. New York: Kluwer.
Crocker, L., & Algina, J. (1986). Úvod do klasické a moderní zkušební teorie. New York: Harcourt Brace.
Cronbach, L.J., Gleser, G.C., Nanda, H., & Rajaratnam, N. (1972). Spolehlivost behaviorálních měření: Teorie zobecnitelnosti pro skóre a profily. New York: John Wiley.
Cronbach, L.J., Nageswari, R., & Gleser, G.C. (1963). Teorie zobecnitelnosti: Osvobození teorie spolehlivosti. The British Journal of Statistical Psychology, 16, 137-163.
Shavelson, R. J., & Webb, N. M. (1991). Generalizability Theory: A Primer. Newbury Park, CA: SAGE.