Emotion-focused therapy (EFT) je krátkodobý psychoterapeutický přístup k práci s jednotlivci, páry a v poslední době i s rodinami. Vychází z principů teorie připoutanosti.
Emocionálně zaměřená terapie navrhuje, že emoce samy o sobě mají vrozený adaptační potenciál, který, pokud je aktivován, může klientům pomoci změnit problematické emocionální stavy nebo nechtěné prožitky sebe sama. Emoce jsou spojeny s našimi nejzákladnějšími potřebami. Rychle nás upozorňují na situace důležité pro náš pokrok. Připravují a vedou nás v těchto důležitých situacích k přijetí opatření směřujících k naplnění našich potřeb. Klientům podstupujícím EFT se pomáhá lépe identifikovat, prožívat, zkoumat, dávat smysl, transformovat a flexibilně řídit jejich emocionální zážitky.
Sue Johnson uvádí ve své knize ‚EFT s Trauma Survivors‘, že:
[A]ttachment theory…předpovídá, že když je jistota vazby nejistá, partner bude pronásledovat, bojovat, a dokonce šikanovat manžela, aby reagoval na podněty k vazbě, i když to má negativní obecný dopad na vztah (str. 179).
Terapie zaměřená na emoce (EFT) je empiricky podporovaná humanistická léčba, která vznikla z teorie vazby. Emoce vnímá jako centrálně důležité v prožívání sebe sama, v adaptivním i maladaptivním fungování a v terapeutické změně. Z pohledu EFT dochází ke změně prostřednictvím uvědomění si, regulace, reflexe a transformace emocí, které se odehrávají v kontextu empaticky naladěného vztahu. EFT pracuje na základním principu, že lidé musí nejprve dorazit na místo, než ho mohou opustit. Proto je v EFT důležitým cílem dospět k živému prožívání maladaptivní emoce (např. strachu a studu) za účelem její transformace. Transformace vychází z přístupu klienta k novému primárnímu adaptivnímu emočnímu stavu v sezení.
Jádrové emoce připoutanosti a obavy ze ztráty připoutanosti vznikají hluboko v mozku. Čím hlouběji se člověk dostane do mozku, tím méně je k dispozici rychlému tempu každodenního uvědomování. Emoce jsou fyziologické neuroendokrinní reakce, na které reagujeme, když se dostanou do uvědomění, myšlenkami a pocity o těchto pocitech. V EFT je cílem vytvořit novou vztahovou událost, která bude působit jako jakýsi transformátor a tím měnit reaktivní emoce s pozitivními emocemi připoutanosti.
Emocionální párová terapie (EFT-C) je krátkodobý (8-20 sezení) strukturovaný přístup k párové terapii vyvinutý v 80. letech 20. století Les Greenbergem a Sue Johnsonovou. Nyní se EFT používá také u rodin. Existuje významný výzkum tohoto přístupu a bylo zjištěno, že 70-75% párů přechází od tísně k uzdravení a že přírůstky jsou udržovány měsíce až roky po ukončení léčby. Jako takový je EFT-C léčebný protokol založený na důkazech.
Jedním z předpokladů EFT-C je, že emoce oživují minulost. Minulost potvrzuje současný strach, bloky a styly vztahu, které pak podněcují konflikt. Pokud má dojít k dlouhotrvající změně, emoce se zapojují a aktivují při vytváření nových vztahových událostí.
Další premisou je, že vazba je udržována vnímanou vnímavostí a přístupností a emocionálním zapojením a kontaktem. Když jsou nejistí, vazba se stává nejistou a pak následuje protest, lpění, deprese nebo zoufalství a odtažitost. Ty uvíznou v rigidních vzorcích nebo negativních interakčních cyklech, dokud se nevyřeší základní potřeba bezpečné vazby.
Interakce problémových párů jsou charakterizovány negativními cykly, kdy například jeden partner pronásleduje, zatímco druhý se stahuje. Terapeut pomáhá párům přejít k základním emocím, které je drží zaseklé v těchto strnulých pozicích a negativních cyklech interakce.
Terapeut EFT-C pomocí pojmu transformace emocí s emocemi vede každého partnera k vyjádření emocí, které táhnou k soucitu a spojení. EFT-C podporuje zklidňování a pomáhá klientům vypořádat se s nevyslovenými, a tudíž nenaplněnými potřebami vztahu.
Johnson & Sims popisují čtyři styly nástaveb.
Emocionálně zaměřená párová terapie pro přeživší traumat
Psychologická asociace.