Upādāna je slovo používané v buddhismu i hinduismu.
Upādāna je sanskrtský a pálijský výraz pro „lpění“, „připoutanost“ nebo „uchopování“, ačkoli doslovný význam je „palivo“. Upādāna a Tṛṣṇā jsou považovány za dvě hlavní příčiny utrpení.
Podle Buddhaghosy je výše uvedené uspořádání čtyř druhů lpění seřazeno podle klesající hrubosti, tj. od nejzřetelnějšího (nejhrubšího) druhu lpění (lpění na smyslovém požitku) k nejjemnějšímu (lpění na sebenaučení).
Vzájemná závislost typů lpění
Buddhaghosa dále uvádí, že tyto čtyři typy ulpívání jsou vzájemně příčinně propojeny takto:
Tato hierarchie typů lpění je schematicky znázorněna vlevo.
Podle Buddhaghosovy analýzy je tedy lpění spíše chybným základním přesvědčením (lpění na sebedoktríně) než navyklým afektivním prožitkem (lpění na smyslovém požitku).
Projevy lpění
Co se týče vědomě poznatelných mentálních zkušeností, Abhidhamma ztotožňuje lpění na smyslovém požitku s mentálním faktorem „chamtivosti“ (lobha) a ostatní tři druhy lpění (lpění na sebeučení, špatném názoru a obřadech a rituálech) s mentálním faktorem „špatného názoru“ (ditthi). Zkušenostně lze tedy lpění poznat prostřednictvím čtyřnásobných definic těchto mentálních faktorů v Abhidhammě, jak je uvedeno v následující tabulce:
Buddhaghosa používá následující metaforu, aby odlišil touhu od lpění:
Když Buddha například mluví o „agregátech ulpívání“, má na mysli naše uchopování a střežení fyzických, mentálních a vědomých zkušeností, o nichž se mylně domníváme, že jimi jsme nebo je vlastníme.
Jako součást příčinného řetězce utrpení
První ušlechtilá pravda ve Čtyřech ušlechtilých pravdách označuje lpění (upādāna, ve smyslu „agregátů lpění“) za jednu z hlavních zkušeností utrpení. Druhá ušlechtilá pravda označuje touhu (tanha) za základ utrpení. V Buddhově nejzákladnějším učení se tak objevuje příčinný vztah mezi touhou a ulpíváním.
Ve dvanácti článcích řetězce závislého vznikání (Pratītysamutpāda, viz také Dvanáct nidán) je lpění (upādāna) devátým příčinným článkem:
Podle Buddhaghosy je to lpění na smyslovém požitku, které vzniká z touhy a podmiňuje stávání.
Profesor Richard F. Gombrich v několika publikacích a ve svých nedávných přednáškách Numata Visiting Professor na londýnské univerzitě School of Oriental and African Studies (SOAS) upozornil, že doslovný význam slova upādāna je „palivo“. Na základě toho spojuje tento termín s Buddhovým používáním ohně jako metafory. V takzvaném ohnivém kázání (Āditta-pariyāya) [Vin I, 34-5] Buddha říká bhikkhuům, že všechno hoří. Říká jim, že tím vším myslí pět smyslů plus mysl, jejich předměty a operace a pocity, které vyvolávají – tj. vším myslí souhrn zkušeností. To vše hoří ohněm chamtivosti, nenávisti a klamu.
V řetězci nidana pak touha vytváří palivo pro další spalování neboli stávání se (bhava). Mysl podobně jako oheň hledá další palivo, které by ji udržovalo, v případě mysli je to smyslová zkušenost, proto Buddha klade důraz na „střežení bran smyslů“. Tím, že se nenecháme strhnout smysly (appamāda), se můžeme osvobodit od chamtivosti, nenávisti a klamu. Toto osvobození je také vyjádřeno pomocí metafory ohně, když je označeno jako nibbāna (sanskrt: nirvána), což znamená „zhasnout“, nebo doslova „sfouknout“. Sloveso vā je intranzitivní, takže není vyžadován žádný agens.
Pravděpodobně v době sepsání kánonu (1. století př. n. l.) a určitě v době, kdy Buddhaghosa psal své komentáře (4. století n. l.), se smysl této metafory zřejmě ztratil a upādāna znamená prostě „lpění“, jak je uvedeno výše. V době mahájány byl termín oheň zcela opuštěn a chtivost, nenávist a klam jsou známy jako „tři jedy“.
Pojmy – Témata – Historie – Časová osa – Školy – Texty – Lidé – Místa – Kultura – Chrámy
Upadana znamená hmotný základ nebo příčinu.