V sociální psychologii je určeným pacientem osoba sociálně konstruovaná jako „duševně nemocná“, bez ohledu na existenci skutečných a měřitelných příznaků. Většina sociálních jednotek, například rodina, má určeného pacienta: tj. osobu, kterou zbytek jednotky vnímá jako „abnormální“ nebo jako nekonformní. Pokud by se tato osoba náhle změnila nebo se přizpůsobila, vybere jednotka nového určeného pacienta.