Vnitřní dítě je pojem používaný v popové psychologii k označení dětského aspektu psychiky člověka, zejména pokud se na něj pohlíží jako na nezávislou entitu. Často se tento pojem používá k označení subjektivních dětských zážitků a zbývajících vlivů dětství. Vzniká z popové psychologické knihy I’m OK, You’re OK od Thomase Anthonyho Harrise a je založen na myšlenkách Erica Bernea.
Carl Jung se o podobném konceptu zmiňoval jako o ‚Božském dítěti‘. Emmet Fox ho nazval ‚Zázračné dítě‘. Charles Whitfield ho nazval ‚Dítě uvnitř‘. Někteří psychoterapeuti ho nazývají ‚Pravé já‘. „Zraněné vnitřní dítě“ je upravená aplikace konceptu vnitřního dítěte popularizovaného americkým pedagogem a vůdcem hnutí pop psychologie a svépomoci Johnem Bradshawem.