Wilfred Bion

Bionův trénink zahrnoval analýzu s Melanií Kleinovou po druhé světové válce. Byl vedoucím členem Kleinianovy školy v době, kdy byl v Londýně, ale jeho teorie, které byly vždy založeny na jevech analytického setkání, nakonec odhalily radikální odchylky od Kleinianovy i Freudovy teorie. Zatímco Bion je nejvíce známý mimo psychoanalytickou komunitu pro svou práci na skupinové dynamice, psychoanalytická konverzace, která zkoumá jeho práci, se zabývá jeho teorií myšlení a jeho modelem rozvoje schopnosti myšlení.

Bion se narodil v Mathuře v severozápadních provinciích v Indii a studoval na Bishop’s Stortford College v Anglii. Po vypuknutí první světové války sloužil v Tankovém sboru jako velitel tanku ve Francii a byl vyznamenán jak Řádem za zásluhy (Distinguished Service Order, DSO) (18. února 1918, za své činy v bitvě u Cambrai), tak Croix de Chevalier Řádu čestné legie. Poprvé vstoupil do válečné zóny 26. června 1917 a 10. června 1918 byl povýšen na dočasného poručíka a 22. března 1918, kdy převzal velení tankového oddílu, si hodnost ponechal, když se 19. října 1918 stal zástupcem velitele tankové roty, a vzdal se jí 7. ledna 1919. Dne 1. září 1921 byl demobilizován a byla mu udělena hodnost kapitána. Úplné vyznamenání pro jeho DSO znělo:

UDĚLENÝ OBJEM POSKYTOVANÉ SLUŽBY.

T./2nd Lt, Wilfred Ruprecht Bion, Tankový sbor.

Za nápadnou galantnost a oddanost službě. Když velel svému tanku při útoku, napadl velké množství nepřátelských kulometů v silných pozicích, čímž pomohl pěchotě k postupu. Když byl jeho tank vyřazen z akce přímým zásahem, obsadil se svými muži a kulomety část příkopu a zahájil palbu na nepřítele. Pohyboval se na volném prostranství, udával pokyny ostatním tankům, když dorazily, a v jednu chvíli střílel z Lewisova děla s velkým účinkem z horní části svého tanku. Také dostal ukořistěný kulomet do akce proti nepříteli, a když dorazily posily, převzal velení nad rotou pěchoty, jejíž velitel byl zabit. Prokázal velkolepou odvahu a iniciativu v nejtěžší situaci.

Následně studoval historii na Queen’s College, v Oxfordu a medicínu na University College v Londýně. Zpočátku ho do Londýna přitahoval ‚podivný nový předmět zvaný psychoanalýza‘, setkal se s Wilfredem Trotterem, vynikajícím mozkovým chirurgem, který také napsal slavné Instincts of the Herd in Peace and War (Instinkty stáda v míru a válce) v roce 1916, založené na hrůzách první světové války. To mělo prokázat důležitý vliv na Bionův zájem o skupinové chování. Po získání lékařské kvalifikace strávil Bion sedm let v psychoterapeutickém výcviku na Tavistocké klinice, což byla zkušenost, kterou zpětně považoval za zkušenost s určitými omezeními. To ho však přivedlo do plodného kontaktu se Samuelem Beckettem. Chtěl se vzdělávat v psychoanalýze a v roce 1938 začal s tréninkovou analýzou s Johnem Rickmanem, ale tu ukončila druhá světová válka.

Doporučujeme:  Grafologie

1. dubna 1940 byl znovu povolán do Royal Army Medical Corps jako poručík a pracoval v řadě vojenských nemocnic včetně Northfieldské nemocnice, kde inicioval první Northfieldský experiment. Tyto myšlenky o psychoanalýze skupin pak převzali a rozvinuli další jako S. H. Foulkes, Rickman, Bridger, Main a Patrick De Mare.

Celá skupina v Tavistocku byla ve skutečnosti vzata do armády a pracovala na nových metodách léčby psychických obětí (těch, kteří trpí posttraumatickým stresem, neboli ‚skořápkovým šokem‘, jak se tehdy říkalo.) Během války Bionova manželka porodila dceru, ale ta tragicky brzy poté zemřela. Jeho dcera Parthenope se stala vysoce uznávanou psychoanalytičkou. Ona sama zemřela předčasně, při autonehodě v Itálii v roce 1998.

Po návratu na kliniku Tavistock Bion předsedal „plánovacímu výboru“, který reorganizoval Tavistock na nový Tavistock Institute of Human Relations, vedle nové kliniky Tavistock, která byla součástí nově vzniklé Národní zdravotní služby. Jak jeho zájem o psychoanalýzu rostl, prodělal tréninkovou analýzu, mezi lety 1946-1952, s Melanií Kleinovou. V Tavistocku se v roce 1951 setkal se svou druhou ženou Francescou. Připojil se k výzkumné skupině Kleinových studentů (včetně Hanny Segalové a Herberta Rosenfelda), kteří rozvíjeli Kleinovu teorii o paranoidně-schizoidní pozici, pro použití v analýze pacientů s psychotickými poruchami. Vypracoval řadu vysoce originálních a vlivných prací (shromážděných jako „Druhé myšlenky“, 1967) o analýze schizofrenie a specificky kognitivních, percepčních a identitních problémech takových pacientů.

Během čtyřicátých let vypracoval sérii dokumentů o skupinové dynamice (shromážděných jako „Experiences in Groups“, 1961). Později se pokusil porozumět myšlenkám a myšlení z matematického a vědeckého hlediska, protože se domníval, že existuje příliš málo přesnosti ve stávajícím slovníku. Později opustil složité, abstraktní aplikace matematiky, a dokonce i Grid, a vyvinul více intuitivní přístup, který vyvrcholil v Memoir of the Future.

V letech 1962 až 1965 byl Bion předsedou Britské psychoanalytické společnosti. Svá pozdější léta strávil v Los Angeles v Kalifornii, než se krátce před svou smrtí vrátil do Velké Británie.

Zanechal po sobě pověst, která v Británii i v mezinárodním měřítku neustále rostla. Někteří komentátoři se domnívají, že jeho spisy jsou často gnomické a iritující, ale nikdy neopomenou stimulovat. Popírá kategorizaci následovníka Kleina nebo Freuda.

Doporučujeme:  Circadianská neurověda

Bion vytvořil teorii myšlení založenou na přeměně beta prvků (nemetabolizovaná psychika/soma/afektivní prožitek) na alfa prvky (myšlenky, které mohou být myslitelem myšleny).

Bion používá jako východisko fenomenologii analytické hodiny. Jako své základní předpoklady volí dva principy, „vznik pravdy a mentální růst. Mysl roste skrze vystavení pravdě.“ Základem mentálního vývoje i pravdy je pro Biona emocionální prožitek.

Vývoj emocionálního prožívání do schopnosti myšlení a vykolejení tohoto procesu jsou primárními jevy, které jsou popsány v Bionově modelu. Prostřednictvím svých hypotetických alfa a beta prvků, spojování, útoků na spojování a mřížky poskytuje Bion jazyk, který člověku pomáhá přemýšlet o tom, co se děje během analytické hodiny. Tyto nástroje jsou určeny pro použití mimo hodinu v reflektivním procesu klinického lékaře. Pokus aplikovat jeho modely během analytického sezení porušuje jednu z jeho ústředních zásad: zapojit klinickou hodinu bez paměti, touhy a porozumění.

Prvky alfa, Beta a funkce alfa

Kojenec potřebuje mysl, aby mu pomohla snášet a organizovat prožitek. β prvky, α prvky a α funkce jsou prvky, které Bion (1963) předpokládá. Nepovažuje β-prvky, α- prvky, ani α funkci za skutečné. Pojmy jsou místo toho nástroji pro přemýšlení o tom, co je pozorováno. Jsou to prvky, jejichž vlastnosti zůstávají nenasycené, což znamená, že nemůžeme znát celý rozsah nebo rozsah jejich významu, takže jsou zamýšleny jako nástroje pro přemýšlení spíše než reálné věci, které mají být akceptovány za bernou minci (1962, str. 3).

Pro Bion existují myšlenky před vývojem aparátu pro myšlení. Aparát pro myšlení, schopnost mít myšlenky „musí být povolán do existence, aby se vyrovnal s myšlenkami“ (1967, s. 111). Myšlenky existují před jejich realizací. Myšlení, schopnost myslet myšlenky, které již existují, se rozvíjí prostřednictvím jiné mysli poskytující α-funkci (1962, s. 83).

Abyste se učili ze zkušenosti, alfa-funkce musí působit na vědomí emočního prožitku; alfa-prvky vznikají z dojmů prožitku; ty se tak ukládají a zpřístupňují snovým myšlenkám a nevědomému bdělému myšlení… Pokud existují jen beta-prvky, které nelze uvést do bezvědomí, nemůže docházet k potlačování, potlačování ani učení. (Bion, 1962, p8)

α-funkce pracuje na β-prvcích. β-prvky jsou nestrávená fakta, dojmy a vjemy, které nelze mentalizovat. α-funkce tráví β-prvky, dává je k dispozici k přemýšlení (1962, s. 6–7).

Doporučujeme:  Prostorová pozornost ve vizuálním poli

Postřehy Wilfreda Biona o roli skupinových procesů ve skupinové dynamice jsou v knize Zkušenosti ve skupinách, kde odkazuje na opakující se emocionální stavy skupin jako na základní předpoklady. Bion tvrdí, že v každé skupině jsou ve skutečnosti přítomny dvě skupiny: pracovní skupina a skupina základních předpokladů. Pracovní skupina je ten aspekt fungování skupiny, který má co do činění s primárním úkolem skupiny – s tím, co skupina vytvořila, aby splnila. Skupina základních předpokladů popisuje tiché základní předpoklady, na kterých je založeno chování skupiny. Bion konkrétně identifikoval tři základní předpoklady: závislost, boj-útěk a párování. Když skupina přijme některý z těchto základních předpokladů, zasahuje to do úkolu, který se skupina snaží splnit. Bion věřil, že interpretace terapeuta tohoto aspektu skupinové dynamiky povede k vhledu do efektivní skupinové práce.

V závislosti je základním cílem skupiny dosáhnout bezpečnosti prostřednictvím jednoho jedince a jeho členové jsou chráněni. Členové skupiny se chovají pasivně a chovají se, jako by vůdce byl naopak všemohoucí a vševědoucí. Vůdce může například položit otázku jen proto, aby byl přivítán poslušným mlčením, jako by vůbec nepromluvil. Vůdce může být idealizován v jakéhosi boha, který se dokáže postarat o své děti, a někteří zvláště ambiciózní vůdci mohou být k této roli náchylní. Odpor k závislosti může nakonec vést členy skupiny k tomu, aby vůdce „sejmuli“ a pak hledali nového vůdce, který by tento proces zopakoval.
V základním předpokladu boje-útěku se skupina chová, jako by se sešla, aby se za každou cenu zachovala, a že toho lze dosáhnout pouze útěkem před někým nebo bojem s někým nebo něčím. V boji se skupina může vyznačovat agresivitou a nepřátelstvím; za letu může skupina tlachat, vyprávět příběhy, dorazit pozdě nebo jinou činností, která slouží k tomu, aby se vyhnula řešení daného úkolu. Vůdcem pro tento druh skupiny je ten, kdo může zmobilizovat skupinu k útoku, nebo ji vést za letu.
Poslední základní předpoklad skupiny, párování, existuje za předpokladu, že se skupina sešla za účelem rozmnožování. Dva lidé, bez ohledu na pohlaví obou, vykonávají práci skupiny prostřednictvím jejich pokračující interakce. Zbývající členové skupiny naslouchají dychtivě a pozorně s pocitem úlevy a nadějného očekávání.