Zdravotnické lidské zdroje

Národy s kritickým nedostatkem pracovníků ve zdravotnictví

Nedostatek kvalifikovaných zdravotnických pracovníků je hlášen také v mnoha specifických oblastech péče. Odhaduje se například, že ve 144 zemích s nízkými a středními příjmy je nedostatek 1,18 milionu odborníků v oblasti duševního zdraví, včetně 55 000 psychiatrů, 628 000 zdravotních sester v prostředí duševního zdraví a 493 000 poskytovatelů psychosociální péče potřebných k léčbě duševních poruch. Nedostatek kvalifikovaných porodních asistentek v mnoha rozvojových zemích zůstává důležitou překážkou pro zlepšení výsledků v oblasti zdraví matek. Mnoho zemí, rozvinutých i rozvojových, hlásí špatné rozložení kvalifikovaných zdravotnických pracovníků, které vede k nedostatku ve venkovských a nedostatečně obslužných oblastech.

Výzkum pracovní síly ve zdravotnictví je výzkum toho, jak sociální, ekonomické, organizační, politické a politické faktory ovlivňují přístup ke zdravotnickým pracovníkům a jak organizace a složení pracovní síly samotné může ovlivnit poskytování zdravotní péče, kvalitu, spravedlnost a náklady.

Politika a plánování pracovních sil ve zdravotnictví

V některých zemích a jurisdikcích je plánování pracovních sil ve zdravotnictví rozděleno mezi účastníky trhu práce. V jiných zemích existuje explicitní politika nebo strategie přijatá vládami a systémy pro plánování odpovídajícího počtu, rozdělení a kvality pracovníků ve zdravotnictví za účelem splnění cílů zdravotní péče. Za prvé, Mezinárodní rada sester uvádí:

Celosvětový kodex zásad pro mezinárodní nábor zdravotnického personálu

Hlavním mezinárodním politickým rámcem pro řešení nedostatku a špatného rozdělení zdravotníků je Globální kodex postupů pro mezinárodní nábor zdravotníků, přijatý 63. světovým zdravotnickým shromážděním WHO v roce 2010. Kodex byl vypracován v souvislosti s rostoucí debatou o mezinárodním náboru zdravotníků, zejména v některých zemích s vyššími příjmy, a jeho dopadem na schopnost mnoha rozvojových zemí poskytovat primární služby zdravotní péče. Ačkoli není pro členské státy a náborové agentury závazný, prosazuje kodex zásady a postupy pro etický mezinárodní nábor zdravotníků. Prosazuje rovněž posílení informačních systémů zdravotníků s cílem podpořit účinné politiky a plánování v oblasti pracovníků ve zdravotnictví v jednotlivých zemích.