Životní historie

V obou případech by ten, kdo rozhovor vede, měl dávat pozor, aby se neptal „ano nebo ne“, ale aby dotyčný vyprávěl „příběh svého života“ vlastními slovy. Běžnou praxí je začít rozhovor s raným dětstvím dotyčného a chronologicky pokračovat do současnosti.

Tato metoda byla poprvé použita při rozhovorech s domorodými obyvateli Ameriky. Subjekty byli domorodí američtí vůdci. Jeden z nich s nimi dělal rozhovor a subjekty byly požádány, aby popsaly svůj život jako takový, jaké to je být tou konkrétní osobou. Účelem rozhovoru bylo zachytit živý obraz mizejících (jako takových) lidí/způsobu života.

Později se tato metoda používala k výslechům zločinců a prostitutek v Chicagu. Subjekty byly požádány, aby vyprávěly o svém životě. Tazatelé se také podívali na sociální a policejní záznamy a na společnost obecně, ve které subjekt žil. Výsledkem byla zpráva, ve které se člověk mohl dočíst o (i) Chicagu v té konkrétní době; (ii) jak subjekt pohlížel na svůj vlastní život (tj. „jaké to bylo být touto konkrétní osobou“) a (iii) jak společnost pohlížela na subjekt, jaké důsledky to mělo pro tuto konkrétní osobu — tj. „sociální práce’/-pomoc, věznění atd.

Teorie historie života je analytická metoda sociobiologie pro pochopení reprodukčního chování zvířat a lidí.

Doporučujeme:  Apatie