Máte někdy strach, že nejste pro svou drahou polovičku dobrým partnerem? Nebo, pokud ve vztahu nejste, možná ho nechcete začít ze strachu, že mu nebudete stačit?
Přestože vztahy mohou být krásným spojením dvou milujících se lidí, není snadné být každý den tím nejlepším možným partnerem. Vytvořit si s druhým člověkem pouto, které vydrží přes všechny překážky, jež vám život klade, vyžaduje úsilí.
Bohužel se někdy zapomínáme zastavit a zamyslet se nad svým chováním a nad tím, jak ovlivňuje naše okolí. A některé z těchto projevů chování mohou mít skutečně dost velký vliv na naše vztahy, ať už to děláme vědomě, nebo ne.
Uvědomit si toto chování a rozpoznat ho u sebe (pokud je to potřeba) může být prvním krokem k tomu, abychom si udrželi zdravou mysl i vztah.
Zde je několik běžných způsobů chování, které ničí vztahy.
UPOZORNĚNÍ: Pokud se s některým z těchto znaků ztotožňujete, neberte prosím tuto zpětnou vazbu jako útok na vaši osobnost. Tento článek měl být návodem na sebezdokonalení pro ty z vás, kteří se cítí trochu zaseknutí.
1. Hněvivé reakce na kritiku
Stejně jako v jakémkoli jiném vztahu, který zahrnuje dva nebo více lidí, máme někdy potřebu kritizovat lidi, se kterými trávíme čas. Tato kritika nemusí být nijak závažná – třeba se nám jen nelíbí, že hlasitě žvýkají -, ale faktem je, že ne všechno se nám na lidech stoprocentně líbí.
A stejně jako vy občas kritizujete svého partnera, je pravděpodobné, že i váš partner bude občas kritizovat vás.
Způsob, jakým se s kritikou vypořádáte, je klíčem ke zdravému vztahu. Urazíte se a budete s nimi jednat mlčky? Obrátíte to proti nim a řeknete, že to oni by měli být kritizováni? Rozčílíte se a křičíte na ně, že říkají takové věci?
Všechna tato chování by mohla váš vztah dlouhodobě poškodit. Vysílalo by vašemu partnerovi zprávu, že nejste otevřeni komunikaci a přijímání vlastních chyb.
Místo toho se snažte přemýšlet o tom, co váš partner řekl a co ho k tomu vedlo. Místo toho, abyste to brali jako urážku, berte to jako něco, co váš partner považuje za důležité, a pokuste se společně najít řešení.
2. Nerespektování soukromí partnera
I když jste pár, stále jste jednotlivec žijící ve svém vlastním těle a mysli. Jako jednotlivec chcete mít svůj vlastní soukromý prostor pro věci, které vás jako člověka baví.
Může to být posezení s přáteli bez přítomnosti partnera, poslech hudby se sluchátky na uších, chatování v rodinné skupině…
A tento prostor si zaslouží i váš partner! Problémy mohou nastat, pokud překročíte jeho hranice. To může znamenat, že se budete hrabat v jeho telefonu, vyžadovat nahlížení do zpráv nebo výpisu hovorů, „nedovolíte“ mu stýkat se s přáteli nebo rodinou, budete vyžadovat, abyste s ním chodili vždy a všude…
Váš partner by se tak mohl cítit přidušeně a ztratit pocit individuality. Mohl by mít pocit, že ho ovládáte, a stát se ve vztahu nešťastným.
Pokud máte pocit, že je pro vás toto chování běžné, je pravděpodobné, že se za ním skrývají složité emoce – pocity nedostatečnosti, nízké sebevědomí, problémy s vazbou… Vyřešení těchto problémů v terapii by mohlo pomoci vám i vašemu vztahu!
I když máte po svém boku milujícího partnera, někdy vás může přepadnout pocit nejistoty. Stává se to mnohým z nás a je naprosto v pořádku, že takové dny občas zažíváme.
Pokud se však před partnerem neustále cítíte nejistě a shazujete se, můžete ho neúmyslně odradit.
Mohou být otrávení nebo frustrovaní, že vám nemohou pomoci s vaší představou o sobě samém, a kromě toho může nejistota vést k dalším projevům chování, jako je žárlivost, přehnaná analýza partnerových slov, potřeba neustálého ujišťování…
To by mohlo vyčerpat energii vás obou a ponechat jen málo prostoru pro posílení vašeho vztahu.
Někdy je ultimátum jedinou možností, jak dosáhnout požadovaného výsledku nebo změnit něčí špatné chování. Například pokud má váš partner problémy se závislostí, alkoholem nebo agresivním chováním, můžete mu v situaci, kdy vám nic jiného nezbývá, dát ultimátum: buď si najdeš pomoc, nebo odcházím.
Tento případ je oprávněný, protože nezměníte-li jejich chování, dostanete se do nebezpečné situace. Ale některé neškodné, všední situace si žádají spíše konstruktivní rozhovor než ultimátum.
Když dáváte ultimátum, snažíte se určitým způsobem manipulovat s člověkem, aby udělal to, co chcete. Můžete říci něco jako: „Jestli budeš chodit s tím kamarádem, který se mi nelíbí, tak se s tebou rozejdu!“. Tím je stavíte do situace, kdy jsou zahnáni do kouta – musí si vybrat mezi dvěma lidmi, které mají rádi.
Protože je pod tlakem, aby dělal něco, co nechce, mohl by váš partner začít cítit odpor vůči vám, mohlo by to ovlivnit jeho sebevědomí a zničit důvěru, kterou jste si časem vybudovali, a následně poškodit váš vztah.
5. Tiché zacházení
Už se vám někdy stalo, že jste se s partnerem pohádali a jediné, co jste chtěli udělat, bylo odjet někam pryč, být sami a neodpovídat na jeho telefonáty nebo zprávy? Je v pořádku, že potřebujete svůj prostor, abyste si vyčistili hlavu, a nějakou dobu mlčet, dokud nebudete připraveni si to vyříkat.
Tichá léčba se od toho liší. Při tichém zacházení odmítáte o problému mluvit, ignorujete partnera a vyhýbáte se otevřené komunikaci. Mlčení namísto vyjádření svých obav může fungovat jako způsob, jak se vyhnout převzetí odpovědnosti, pokud víte, že jste se dopustili chyby, a také vám může pomoci uniknout uznání nebo změně svého chování.
Partner, který je terčem tichého zacházení, se může cítit zmatený, ignorovaný, zraněný, rozzlobený, nemilovaný nebo nedůležitý. Může také celé hodiny přemýšlet o tom, co udělal špatně. Pokud vědí, co udělali špatně, stále nemají žádnou možnost vysvětlit se, nabídnout omluvu nebo najít kompromis. Z dlouhodobého hlediska by se tak jejich city k vám mohly vytratit a váš vztah by mohl skončit.
Poznali jste některé z těchto projevů chování u sebe?
Pokud ano, je to v pořádku, pokud jste otevřeni tomu, abyste to slyšeli, uznali a změnili. Nikdo není dokonalý a nikdo nemůže očekávat, že budete dokonalí vy. Krása vztahu je koneckonců v tom, že jeden vedle druhého může růst a měnit se k lepšímu. A zatímco oba na sobě budete pracovat, vaše pouto bude silnější než kdy dřív!
Děkujeme za přečtení!Napsal: Stela Košić