Vítejte u dalšího rozhovoru. S přibývajícími kontakty s autory mám pocit, že o společnosti vím čím dál méně. Pokaždé, když dostávám odpovědi od autorů, mám pocit, že se učím a učím znovu a znovu. Tentokrát vám s radostí představuji Bellu DePaulo. Je autorkou více než 10 vydaných knih a nabízí workshopy a semináře o vědě o svobodě. Co je to singlehood? Singlehood je stav, kdy jste svobodní; nejste v romantickém vztahu. Bella DePaulo věří, že nejlepší a nejautentičtější život žije, když je svobodná.
1. Páni, to, co děláš ty, rozhodně nedokážu. Mám pocit, že být ve vztahu je pro mě opravdu důležité, a mít společníka mi pomohlo v průběhu let růst. Proč jste se rozhodla zůstat svobodná?
Vždycky jsem žila ráda single – až na všechny ty stereotypy, stigmatizace a diskriminace, kterým teď říkám „singlismus“. Nikdy jsem se nechtěla vdát. Dlouhá léta jsem si myslela, že se jen pomalu dostávám k tomu, abych se chtěla vdát, a že to nakonec budu chtít. Už si nepamatuji, kolik mi bylo let, když jsem si konečně uvědomila, že se nikdy nebudu chtít vdát a že svobodný život bude pro mě vždycky ten nejlepší. Jsem „svobodná srdcem“ – žiji svůj nejlepší, nejautentičtější a nejsmysluplnější život tím, že žiji svobodně.
Je zajímavé, že říkáte, že vám partner pomohl růst. Nevím, jestli jsi někdy byla delší dobu sama, abys to mohla porovnat. Ale pokud to pro vás platí, pak jste výjimka. Výzkumy ukazují, že právě lidé, kteří zůstávají svobodní, zažívají větší osobní růst a rozvoj než lidé, kteří se vezmou. Například podle systematického výzkumu celoživotně svobodní lidé častěji tvrdí, že jejich život „byl nepřetržitým procesem učení, změn a růstu“, zatímco lidé žijící v manželství častěji souhlasí s tvrzením: „Už dávno jsem se vzdal snahy o velké zlepšení svého života.“ V případě ženatých a vdaných lidí je to naopak.
2. Jaký je rozdíl mezi láskou (od významného partnera) a žádnou láskou ve vašem životě? Je pravda, že ženy bez lásky jsou zahořklejší?
Jedním z důvodů, proč jsem posledních dvacet let svého života zasvětila studiu a psaní o svobodných lidech a svobodném životě, je snaha vyvrátit nepřesné a zraňující stereotypy, jako je ten, který označuje svobodné ženy za zahořklé. (A proč se toto znevažování zaměřuje právě na svobodné ženy?) O stereotypech o svobodných lidech existuje spousta výzkumů. Tento výzkum bohužel ukazuje, že drsné představy o svobodných lidech jsou široce sdílené. Nejen v USA, ale i v jiných zemích jsou svobodní lidé posuzováni mnohem negativněji než lidé žijící v manželství nebo v páru. K tomu dochází i ve studiích, v nichž jsou vytvořeny dvojice životopisných profilů, v nichž jsou oba lidé popsáni stejně, jen jeden z nich je popsán jako svobodný a druhý jako ženatý nebo vdaná. Lidé, kteří mají k dispozici profil svobodného člověka, hodnotí tohoto člověka mnohem kritičtěji než lidé, kteří mají k dispozici úplně stejný profil s tím rozdílem, že je o něm řečeno, že je zadaný nebo ženatý.
Naštěstí existuje také mnoho výzkumů o tom, co je skutečně pravda o svobodných lidech a jak jsou svobodní lidé srovnatelní s ženatými nebo vdanými. Tyto výzkumy důsledně ukazují, že stereotypy jsou mylné. Pokud se chcete dozvědět více o konkrétních stereotypech a výzkumech, které je vyvracejí, podívejte se na tento článek „Každý stereotyp o svobodných lidech, který vyvrátila věda“.
Další věcí, kterou se ve své práci snažím zpochybnit, je velmi úzké pojetí lásky, kdy se předpokládá, že lásku v životě mají pouze lidé, kteří mají romantického partnera. Mnoho svobodných lidí má hluboká přátelství a někdy tato přátelství trvají déle než mnohá manželství. Mnoho svobodných lidí má blízké vztahy se sourozenci, rodiči, dětmi a dalšími příbuznými. Někdy žijí svobodní lidé s lidmi, kteří pro ně hodně znamenají, například s blízkými přáteli nebo členy rodiny. Jejich životy jsou na sobě vzájemně závislé. Vzájemně se o sebe starají, společně se stravují, dělají spolu další věci a sdílejí svůj život všemi způsoby, které mají manželé a partnerská soužití, s výjimkou sexu. Proč by se takovému vztahu, jehož součástí je sex, měla přiznávat větší úcta, větší hodnota a větší důstojnost než jiným vztahům?
Odmítám domněnku, že lidé, kteří nemají romantického partnera, nemají ve svém životě lásku, a lidé, kteří mají romantického partnera, mají lásku. Mnoho sólo svobodných lidí má spoustu lásky a mnoho párů nemá lásku vůbec; možná spolu zůstávají částečně proto, že věří všem těm hrozným stereotypům o svobodných lidech, a to je nutí bát se opustit i špatný vztah.
3. Je někdo, ke komu vzhlížíte a kdo je také svobodný a podporuje svobodné? Kdo je pro vás největší motivací?
Nejvíce obdivuji lidi, kteří chtějí jít jinou životní cestou, než je ta nejoslavovanější a nejoceňovanější (svatba a děti), a kteří se na ni vydají. Jsou to lidé, kteří žijí svůj život naplno, radostně a neokázale, i když se je ostatní snaží zahanbit.
V současné době žije přibližně 109 milionů Američanů, kteří nejsou sezdáni, což je téměř polovina všech dospělých. Chci, aby se vědělo, že svobodní lidé mohou žít dobrý, naplněný, plnohodnotný a smysluplný život – a většina z nich ho žije. Jsou šťastní a zdraví, zažívají osobní růst a rozvoj a často se věnují svým vášním. Mnoho studií ukázalo, že svobodní lidé jsou ve skutečnosti více propojeni s přáteli, sousedy, sourozenci a rodiči než lidé žijící v manželství. Naopak, když se páry sestěhují nebo když uzavřou manželství, mají tendenci se více izolovat. Mnoho svobodných lidí si také vychutnává čas strávený o samotě. Američané jsou posedlí tématem osamělosti, ale mnoho svobodných lidí si své samoty váží – neděsí se jí. A manželství není zárukou ochrany před osamělostí.
Chci, aby svobodní lidé – a všichni ostatní – věděli, že stereotypy o svobodných lidech jsou mylné a že není nic špatného na tom, když chcete žít svobodně. Nikdy byste se za to neměli omlouvat. Ve skutečnosti se vám to v mnoha ohledech může dařit obzvlášť dobře.
Důležité je, že argumenty, které uvádím ve prospěch svobodného života, jsou založeny na výzkumu. Není to jen můj názor.
Jednou z nejvíce potěšujících věcí, které se staly od doby, kdy jsem vydala knihu Singled Out: How Singles Are Stereotyped, Stigmatized, and Ignored, and Still Live Happily Ever After, je to, že mi svobodní lidé říkají, jak moc pro ně znamenalo slyšet pohled na život svobodných, který není stigmatizující. Ta kniha vyšla už před lety a dodnes mi svobodní lidé říkají, jaká to byla úleva, když si uvědomili, že není nic špatného na tom, když chtějí žít svobodně. Někteří z nich jsou jako já – nikdy se nechtěli oženit. Ale mysleli si, že je na nich něco špatného, když to nechtějí. Teď už vědí, že není.
4. Říká se, že svobodný člověk má vliv na zdraví. Co si o tom myslíte vy?
Mezi svobodným životem a zdravím existují souvislosti – někdy velmi pozitivní. Například svobodní lidé mají více pohybu než lidé žijící v manželství. A lidé, kteří se ožení, jsou tlustší.
V médiích se nejčastěji objevuje tvrzení, že sňatek je zdravější. Dvě desetiletí jsem studoval příslušné výzkumy a zjistil jsem, že tato tvrzení prostě nejsou oprávněná. Někdy jsou studie nastaveny tak, že dávají ženatým a vdaným lidem nespravedlivou výhodu. Někdy i přes tuto nespravedlivou výhodu nejsou ženatí lidé o nic zdravější než svobodní. Co je na příslušných výzkumech špatně, jsem stručně vysvětlil v tomto článku, který jsem napsal pro Washington Post, a podrobněji v článku Marriage vs. Single Life: How Science and the Media Got It So Wrong (Manželství vs. svobodný život: jak se věda a média mýlí). Moje pojednání o této problematice a kritiku mnoha konkrétních studií si můžete přečíst také zde.
5. Prožíváte jako svobodný člověk deprese spojené s touhou a potřebou mít někoho neustále u sebe?
Panebože, ne! Skutečně deprimující by bylo, kdybych měla pocit, že musím být z nějakého důvodu vdaná nebo součástí páru. Nejlépe se mi žije jako svobodnému člověku. A také miluji život o samotě. (Ne všichni svobodní lidé žijí sami – více jich žije s dalšími lidmi, například s rodinou nebo přáteli).
Opět bych se chtěl ohradit proti předpokladu, že pokud jste svobodní nebo žijete sami, nikoho nemáte. Jak jsem již poznamenal, svobodní lidé častěji pomáhají svým sourozencům, rodičům, přátelům a sousedům, podporují je, stýkají se s nimi a jsou s nimi v kontaktu, než lidé žijící v manželství. Rizikový život vedou lidé, kteří praktikují intenzivní párování – tedy ti, kteří veškerou svou pozornost soustředí na svého partnera a všechny ostatní odsouvají na druhou kolej. Když se jim ve vztahu daří, může se zdát, že je vše v pořádku. Ale jakmile se objeví problémy, co pak? Všechny ostatní lidi ve svém životě odsunuli na okraj, takže jsou skutečně sami. Samozřejmě, že ne všechny páry jsou takové, ale je zajímavé, že právě tyto zapletené páry jsou často ty, které jsou v písních a filmech romantizovány (např. „jsi moje všechno“; „doplňuješ mě“).
6. Napadá vás někdy jako svobodného člověka myšlenka na manželství a děti?
O těchto otázkách často přemýšlím. A myslím na to, že jsem nesmírně vděčná za to, že žiji v době, kdy se nemusím vdávat ani mít děti, a místo toho mohu žít život, který je pro mě nejlepší. Není to tak dávno, co byly ženy připoutány k manželovi jako k ekonomické podpoře života. Byly doby, kdy svobodní lidé a lidé, kteří nemají děti, byli ještě více stigmatizováni a diskriminováni než nyní. Žijeme ve výjimečné době, kdy více lidí než kdykoli předtím může žít život, který jim vyhovuje, a ne takový, jaký si ostatní myslí, že by měli žít.
7. A nakonec, měli jste někdy vztah? Pokud ano, jak jste se rozhodl být svobodný?
Měl jsem mnoho vztahů – s přáteli, příbuznými, mentory, sousedy, kolegy – a některé z nich trvaly déle než mnohá manželství.
Domnívám se, že jste slovo „vztah“ myslela ve velmi úzkém slova smyslu, tedy pouze jako romantický vztah. Když jsem byl na střední a vysoké škole, účastnil jsem se randění a romantických vztahů. Nemám žádné hororové historky o randění. Všichni lidé, se kterými jsem chodila, byli dobří. Ale když tyto vztahy skončily, měla jsem jednu hlavní reakci: úlevu. Byla jsem šťastná, že se můžu vrátit ke svému svobodnému životu, který mi vždycky připadal jako ten nejlepší.
Bylo to úžasně osvobozující, když jsem si konečně uvědomila, že svobodný život bude vždycky můj nejsmysluplnější a nejplnější život. Už jsem se necítila povinná dělat věci jen proto, že jsem si myslela, že je chci dělat – například randit nebo navazovat dlouhodobé milostné vztahy. Mohla jsem žít život, který mi přináší smysl a radost.
(Pokud si chcete přečíst více o mně, mých knihách nebo dalších textech o svobodném životě, navštivte prosím mé webové stránky. Můžete si také přečíst můj blog „Living Single“ na Psychology Today a můj blog „Single at Heart“ na Psych Central.)