Narodil se v Poznani, v roce 1929 opustil Německo, aby se vyhnul fašistům, nějaký čas žil v Itálii a ve Francii. Poté se přestěhoval do Španělska, během několika měsíců si osvojil španělský jazyk a vstoupil do španělské státní služby, kde se vypracoval na vysokého úředníka španělského ministerstva školství. Byl také publikovaným básníkem. Účastnil se španělské občanské války na straně levice, v roce 1936 ze Španělska unikl jen tak tak. Chvíli žil v Paříži, ale viděl nevyhnutelnost německé invaze. V roce 1939 uprchl do Švýcarska, unikl jen několik hodin před uzavřením hranice. Zbytek života strávil poblíž Bernu, kde se věnoval nejvíce svému psaní.
V pozdním věku Gebser hojně cestoval po Indii, Dálném východě a Americe a napsal půl tuctu dalších knih. Gebser byl stejně mužem vědy a umění jako mystikem. Ve skutečnosti by bylo vážnou chybou domnívat se, že upřednostňuje mystifikační dogma před průhledným vysvětlením. Nebyl žádným zastáncem fašistických nebo jiných ideologií používajících různé kultovní symboly a mýty k sebeospravedlnění.
Zemřel 14. května 1973 „s měkkým a vědoucím úsměvem“ (Georg Feuerstein, Struktury vědomí: Genius Jeana Gebsera, str. 32). Gebser napsal v Die Schlafenden Jahre: „Když se rodíme, pláčeme a pláčeme, když umíráme, měli bychom se usmívat.“ Algis Mickunas, emeritní profesor filozofie na univerzitě v Ohiu, dostal nahrávku posledních Gebserových projevů na smrtelné posteli od jeho vdovy a tato nahrávka byla digitálně vylepšena mediální laboratoří na univerzitě v Oklahomě (jeho oslabený stav a jeho astma mu ztěžovaly porozumění). Tato a další osobní dopisy a publikace jsou uloženy v Gebserově archivu na univerzitě v Oklahomě. historie vědeckých sbírek, Norman, Oklahoma, Bizzel Libraries.
Jeho hlavní tezí bylo, že stres a chaos v Evropě v letech 1914 až 1945 byly symptomy struktury vědomí, která byla na konci své účinnosti a která předznamenala zrození nové formy vědomí. První důkaz, jehož byl svědkem, byl v neotřelém užití jazyka a literatury. V roce 1943 tuto pozici upravil tak, aby zahrnovala změny, ke kterým v té době docházelo v umění a vědách.
Jeho teze o selhání jedné struktury vědomí spolu se vznikem nové ho přivedla k otázce, zda k tomu nedošlo již dříve. Jeho mistrovské dílo Ursprung und Gegenwart (Němec, Počátek a současnost) je výsledkem tohoto bádání. Bylo vydáno v různých vydáních v letech 1949 až 1953 a do angličtiny přeloženo jako Všudypřítomný Počátek. Vycházeje z historických důkazů téměř všech hlavních oborů (např. poezie, hudba, výtvarné umění, architektura, filozofie, náboženství, fyzika a další přírodní vědy atd.) Gebser viděl stopy vzniku (účinnosti) a kolapsu (nedostatku) různých struktur vědomí v průběhu dějin.
Gebserova teorie říká, že lidské vědomí je v přechodu a že tyto přechody jsou „mutace“ a ne spojité. Tyto skoky nebo transformace zahrnují strukturální změny v mysli i těle. Existuje řada těchto úrovní:
Charakteristika struktur vědomí
Gebser poznamenává, že různé struktury vědomí jsou odhalovány jejich vztahem k prostoru a času. Například mytická struktura ztělesňuje čas jako cyklický/rytmický a prostor jako uzavřený. Zatímco mentální struktura žije čas jako lineární, řízený nebo „progresivní“ a prostor se stává krabicovitým homogenním prostorem geometrie – vakuem. Ale stejně jako každá struktura vědomí vybuchuje, také se nakonec stává nedostatečnou. Nedostatečná forma mentální struktury, kterou Gebser nazval „racionální“ strukturou. Zvláštní význam má jeho uvědomění, že předchozí struktury vědomí nadále fungují. Racionální struktura vědomí se snaží popřít ostatní struktury svým tvrzením, že lidé jsou výhradně racionální.
Racionální struktura je známá svými extrémy, jak dokládají různá prohlášení „nic než…“. Extrémní materialismus tvrdí, že „všechno není nic než hmota – atomy“. Filozofie, láska k moudrosti, je nahrazena instrumentálním rozumem, schopností „tvořit“. Rozjímání – nahlížející do sebe – je znehodnoceno ve vztahu k tomu, co člověk „dokáže“. „Moudří lidé“ upadají v nemilost a jsou nahrazeni „mužem činu“. Úspěchy v přetváření hmoty – v technologii – nabízejí řešení některých problémů, ale také dávají vzniknout problémům vlastní výroby. Mechanizované vyvražďování dvou světových válek a nové atomové zbraně byly příkladem a symbolem vyjádření ontologie racionální/mentální struktury. Život se v takové struktuře vědomí stává těžko snesitelným.
Někteří viděli příčinu tohoto zoufalství v nedostatku hodnot nebo etiky. Gebser viděl, že je to sama struktura vědomí, která se odehrála až do svého přirozeného konce. Viděl, že její metafyzické předpoklady nutně vedou do této etické slepé uličky. „Bezhodnotová“ ontologie, jako je materialismus, vede z nutnosti k životu „bez hodnoty“. Jakýkoli pokus o nápravu situace návratem k „hodnotám“ by nakonec selhal. Ale právě skrze tuto bažinu „úpadku Západu“ spatřil Gebser vznik nové struktury vědomí, kterou nazval integrálem.
Integrální struktura vědomí se projevila novým vztahem k prostoru a času. V druhé části své práce se Gebser pustil do dokumentování důkazů, které viděl v různých lidských snahách. Za zmínku zde stálo začlenění času do fyziky, pokusy o „malování“ času do vizuálního umění a podobně. Gebser si všiml, že integrální struktura vědomí byla z velké části svědkem jako erupce času do „pevné reality“ mentální struktury. U Gebsera dualisticky odlišné a „statické“ kategorie Bytí ustoupily transparentnosti.
Transparentnost ukazuje, jak je možné, že jedno je „dané“ a vždy „spolu s“ tím druhým. Po staletí se na čas pohlíželo tak, že má odlišné kategorie minulosti, současnosti a budoucnosti. O těchto kategoriích se říkalo, že jsou zcela odlišné jedna od druhé. To samozřejmě vytvářelo všechny druhy obtíží, pokud jde o to, jak se bytosti přesouvají z jedné kategorie do druhé – například z přítomnosti do minulosti. Co je integrální uvědomění si, je to, že i když můžeme využívat kategorické myšlení pro různé účely, máme také uvědomění, že čas je nedělitelný celek. Že různé bytosti v současnosti jsou krystalizovány z minulosti a které také zasahují do budoucnosti. Ve skutečnosti, aniž bychom již měli integrální uvědomění, nemohli bychom mít žádnou představu o čase jako o „minulosti“ nebo „přítomnosti“ atd. Bez uvědomění celku bychom uvízli v jakémsi „nevědomí“ vždy jen „nyní“, které není spojeno s žádným smyslem pro minulost nebo budoucnost. Ani mentální vědomí, které rozděluje tento celek do odlišných kategorií, by si nemohlo uvědomit tyto kategorie bez vědomí, které by již bylo integrální.
Vědomí je již integrální. Gebser zavedl pojem předvídání, což znamená učinit něco přítomným prostřednictvím transparentnosti. Aspektem integrálního uvědomění je předvídání, neboli „vytváření přítomnosti“, různých struktur uvědomění. Spíše než umožnit, aby byla platná pouze jedna (racionální) struktura, jsou všechny struktury rozpoznány, prezentovány, jedna přes druhou. Toto uvědomění a přijetí různých struktur umožňuje, aby člověk žil skrze různé struktury, spíše než aby jim byl podroben („žil“ jimi v němčině).
Realizovat různé struktury v rámci vlastního jazyka a zvyků, a dokonce i v rámci vlastního života a já, je obtížný úkol. Gebser však říká, že je to úkol, který si nemůžeme zvolit ignorovat, aniž bychom ztratili sami sebe. To znamená, že naše takzvané „objektivní myšlení“ není bez následků, není nevinné. Že žít „objektivně“ znamená dát život hrůzám nihilismu v kombinaci s know-how vysoce „účinných“ zbraní. Znamená to, že „objektivita“ se aplikuje na „inženýrské lidstvo“, ať už jde o behaviorální vědy nebo fyzikální vědy. Ptá se nás, zda jsme se těch hrůz už nabažili, nebo ne. Jsme ochotni se usadit v pohodlí svého každodenního života, nebo se pustit do procesu změn? Jako vodítko nabízí, že tak jako je také čas jednat, je také hodně zanedbávaný čas rozjímání. Ve světě, kde je know-how nadhodnoceno, musí být v rozjímání pěstováno i prosté vědění. Navíc věděl, že myšlení nikdy není jen mentálním cvičením omezeným na psaní. Vyzývá nás, abychom si uvědomili, že jsme to, co si myslíme.
Důkazy pro Gebserův model
Gebser sleduje důkazy o proměnách struktury vědomí tak, jak jsou konkretizovány v historických artefaktech. Snažil se nenazývat tento proces „evolučním“, protože jakákoli taková představa byla iluzorní, když se aplikovala na „rozvíjení vědomí“. Biologická evoluce, jak Gebser posléze poznamenal, byla uzavřeným procesem, který specifikoval druh do omezeného prostředí. Rozvíjení vědomí je naproti tomu otevíráním se. Jakýkoli pokus dát směr nebo cíl rozvíjení vědomí je iluzorní v tom, že je založen na omezené představě o čase, duševní, která je lineární, a tudíž znamená „pokrok“. Jistě, Gebser si byl plně vědom toho, že jakákoli představa o „lidském pokroku“ je již rozehrána. Poznamenává, že „k pokroku“ se má směřovat, ale také se od něj vzdalovat, a věděl, že otázka osudu lidstva je stále otevřená, že kdyby se uzavřelo, byla by to konečná tragédie, ale že takové uzavření zůstává možností. Náš osud není zajištěn žádnou představou o „evoluci směrem“ k jakémukoli ideálnímu způsobu bytí.
Jeho práce se staly základem řady dalších významných studií, zejména Ken Wilber’s Up from Eden, Rudolf Bahro’s Logik der Rettung (do angličtiny přeloženo jako Vyhýbání se sociální a ekologické katastrofě), Hugo Enomiya-Lassalle’s Living in the New consciousness, Daniel Kealey’s Revisioning Environmental Ethics, Georg Feuerstein’s Wholeness or Transcendence, William Irwin Thompson’s Coming into Being, a Eric Mark Kramer’s Modern/Postmodern: Off the Beaten Path of Antimodernism, který byl inspirován Jeanem Gebserem a Lewisem Mumfordem, a který zavádí Dimensional Accrual and Dissociation, teorii komparativních kultur a komunikačních stylů.
Poučné je také Vědomí a kultura: Úvod do myšlení Jeana Gebsera, editoval Eric Mark Kramer. Tento svazek obsahuje několik odborných článků, které pokrývají mnoho oblastí výzkumu, v nichž jsou Gebserovy myšlenky aplikovány, jako je architektura, výtvarné umění, antropologie, literatura, politologie, teorie komunikace, masová komunikace, sociální hnutí, psychologie a filozofie. Zajímavé jsou také různé publikace společnosti Jean Gebser Society, která byla založena v roce 1973. Výroční setkání a referáty, stejně jako odborná knižní série, edituje Mike Purdy. Knižní sérii Komunikace, kultura a srovnávací civilizace editují Algis Mickunas a Eric Mark Kramer. Svazek I (2005) editoval Philip Dalton. Svazek II (2006) edituje S. David Zuckerman. 35. výroční konference společnosti Jean Gebser Society se bude konat na California State University, Sacramento, 26.-28. října 2006.