Forma klamu falešné dichotomie jako argumentační mapy se závěrem v horní části stromu.
Neformální klam falešného dilematu zahrnuje situaci, kdy jsou dvě alternativní tvrzení považována za jedinou možnou možnost, když ve skutečnosti existuje jedna nebo více dalších možností, které nebyly zváženy. Pojem je také znám jako falešná volba, falešná dichotomie, falešné dilema, klam vyloučeného středu, černobílé myšlení, falešná korelace, buď/nebo klam a bifurkace.
Dilema se nemusí omezovat na dvě možnosti; může zahrnovat tři možnosti, v kterémžto případě se nazývá trifurkace. Může se jednat ještě o více možností, v kterémžto případě může omyl vzniknout pouze náhodným opomenutím – možná formou zbožného přání – spíše než záměrným podvodem.
Jsou-li předloženy dvě alternativy, jedná se často, i když ne vždy, o dva extrémní body v určitém spektru možností. To může propůjčit věrohodnost širšímu argumentu tím, že vyvolá dojem, že se možnosti vzájemně vylučují, i když tomu tak být nemusí. Kromě toho jsou možnosti obvykle prezentovány jako kolektivně vyčerpávající, v takovém případě může být omyl překonán nebo alespoň oslaben zvážením jiných možností nebo třeba zvážením celého spektra možností, jako v mlhavé logice.
Příklad falešné dichotomie, která se objevila v rozhlasovém pořadu Australian Broadcasting Corporation moderovaném Michaelem Duffym, Counterpoint.
Jednoduchým příkladem falešného dilematu je následující:
Tento argument je falešné dilema, protože popírá možnost, že existuje někdo, kdo o tuto věc nemá zájem nebo o ní neví.
To je falešné dilema, protože některým členům šlechty mohou ve skutečnosti chybět likvidní aktiva.
Prezentace chybné volby často odráží záměrný pokus eliminovat střední cestu v dané otázce. Řečnicky to má často podobu prohlášení jako „Buď jste s námi, nebo proti nám“.
Běžnou formou falešného dilematu ve veřejném diskurzu je černobílé myšlení. Jako příklad si vezměme následující tři vzorce uvažování, první platný, ostatní neplatné.
První příklad je platný, protože přirozená čísla jsou buď sudá nebo lichá. Obě třídy jsou vyčerpávající a vzájemně se vylučují. Druhý příklad je neplatný, protože kategorie „lhář“ a „pravdomluvec“ nejsou ani vyčerpávající, ani se vzájemně nevylučují. Každý může říkat nějaké lži a nějaké pravdy. Třetí příklad je neplatné uvažování ze stejného důvodu jako druhý (i když jeho závěr je pravdivý).
Tvrzení, že neexistuje žádná alternativa, je příkladem falešné dichotomie dovedené do nejzazšího extrému, kdy jsou alternativy redukovány na jedinou, na návrh řečníka. Řečník samozřejmě nevěří, že neexistují žádné alternativy, jinak by se neobtěžoval argumentovat; spíše se staví proti alternativám a snaží se je zavrhnout tím, že popírá jejich existenci.
„To byla mantra, kterou skandovali ‚sušáci‘ během premiérské vlády Margaret Thatcherové, čímž demonstrovali své přesvědčení, že kapitalismus volného trhu je jedinou možnou ekonomickou teorií. Říkalo se to mezi nimi tak často, že to bylo zkráceno na TINA. Tvrdě pravicoví thatcherovci si říkali ‚sušáci‘, aby demonstrovali svůj odpor vůči ‚mokrým‘, tj. toryům z jednoho národa, kterými Thatcherová opovrhovala. Mokrý byl přezdívkou pro každého chlapce, který projevil jakoukoli známku péče o své bližní.“[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]