(Význam se nesmí zaměňovat s odkazem. První je mentální pojem, druhý je skutečný objekt ve světě)
Podle Saussura je vztah mezi znaménkem a znaménkem libovolný, tj. neexistuje přímá souvislost mezi tvarem a pojmem (srov. Bussmann 1996: 434). Není například důvod, proč písmena C-A-T (nebo zvuk těchto fonémů) vytvářejí v naší mysli přesně obraz malého, domestikovaného zvířete s kožešinou, čtyřma nohama a ocasem. Je to výsledek konvence: mluvčí stejné jazykové skupiny se shodli (a naučili), že tato písmena nebo zvuky evokují určitý obraz.
Srovnejte vzdušnou kresbu Londýna (pole potenciálních signifikantů) s mřížkou (pole signifikantů) na ní umístěnou. Mřížka je libovolná. Její struktura (jakkoli motivovaná) rozděluje kresbu na oblasti (na které pak lze odkazovat). Rozdělení kresby je libovolné. Čtverec ‚EC1‘ je neoddělitelné spojení mřížky a plochy kresby tj. je znaménko – stejně jako dvě strany stejného listu papíru – které odkazuje na ‚skutečnou‘ půdu. EC1 nemusí odkazovat na konkrétní část Londýna, na kterou odkazuje. Kresba + mřížka = mapa = jazyk.
Pojem svévole jazykových znaků je relativizován v tvorbě slov, např. v sloučeninách jako obývací pokoj nebo v onomatopoetických výrazech (onomatopoeia) jako miaow nebo crash (srov. Bussmann 1996: 32).
Cours de linguistique générale,
Structuralism,
Semiotics,
Sign (semiotics)