Strach z dětí, strach z kojenců nebo strach z dětství se alternativně nazývá pedofobie, pedofobie (britská angličtina) nebo pediafobie. Dalšími obavami zaměřenými na věk jsou ephebifobie a gerontofobie. Uznávané výsledky pedofobie zahrnují paternalismus, adultismus a potažmo ageismus.
Slovo pediafobie pochází z řeckých slov paidi (gr:παιδί), což znamená dítě a -fobie (gr:φοβία), což znamená strach.
Strach z dětí byl diagnostikován a léčen psychiatry, přičemž studie zkoumaly účinky různých forem léčby. Sociologové označili „současné obavy z dětí a dětství“, např. pedofobii, za „přispívající k pokračující sociální konstrukci dětství“, což naznačuje, že „generační mocenské vztahy, v nichž jsou životy dětí ohraničeny dohledem dospělých“, ovlivňují mnoho aspektů společnosti. Nejedna studie identifikovala strach z dětí jako faktor ovlivňující biologické početí u lidí.
Pedofobie je raison d’etre několika mezinárodních hnutí sociální spravedlnosti zabývajících se mládeží, včetně práv dětí a účasti mládeže. Mezi hlavní mezinárodní organizace zabývající se pedofobií, a to buď přímo, nebo nepřímo, patří Save the Children and Children’s Defense Fund. Některé organizace, zejména ty, které jsou spojeny s hnutím za práva mládeže, však tvrdí, že tato hnutí ve skutečnosti zvěčňují pedofobii.
Spoluvinost tohoto pojmu je ještě umocněna pozorováními expertů, jako je Letty Cottin Pogrebin, zakládající redaktorka časopisu Ms., která prý diagnostikovala, že Amerika má „epidemii pedofobie“ s tím, že „ačkoliv většina z nás dělá výjimky pro své vlastní potomky, nezdá se, že bychom byli nějak zvlášť vřelí vůči dětem jiných národů“.
Jak bylo uvedeno výše, organizace sociální služby, lidských práv a sociální spravedlnosti se strachem dětí zabývají již desítky let. Organizace spojených národů vytvořila Úmluvu o právech dítěte, která je implicitně určena k řešení pedofobie podporou mezigenerační spravedlnosti mezi dětmi a dospělými.
Jak je doloženo výše, pedofobii se výrazně věnuje akademická obec, zejména doložená od vzniku oblasti studia mládeže. Vliv strachu z dětí v americké populární kultuře zkoumají kritičtí mediální analytici, kteří identifikovali účinky pedofobie v Disneyho i hororových filmech.
Široká škála dalších autorů a učenců, včetně Henryho Girouxe, Mika Malese a Barbary Kingsolverové, naznačila, že populární moderní strach z dětí ve skutečnosti pramení z korporativizace hromadných sdělovacích prostředků a jejich spoluúčasti na řadě politických a ekonomických zájmů. Muži jdou možná nejdál, ve skutečnosti napsali celou knihu zkoumající toto téma