Poměr mutace a selekce je klasický výsledek populační genetiky
poprvé odvozený ve 20. letech 20. století Johnem Burdonem Sandersonem Haldanem a Ronaldem Fisherem.
Genetická varianta, která je škodlivá, nemusí z
populace nutně okamžitě vymizet. Její frekvence, když se poprvé objeví v populaci N jedinců, bude
1/N (nebo 1/2N v diploidní populaci) a tato frekvence se může pohybovat nahoru a dolů o
bit, než se vrátí k nule. Je-li populace dostatečně velká, nebo je-li míra mutace
u dostatečně vysoká, tj. je-li u*N dostatečně vysoká, pak je třeba zvážit další
mutace. V hypotetické nekonečné populaci se frekvence nikdy nevrátí k
nule. Místo toho dosáhne rovnovážné hodnoty, která odráží rovnováhu mezi
mutací (tlačí frekvenci nahoru) a selekcí (tlačí ji dolů), tedy
rovnováhu mezi názvem mutace a selekcí.
Pokud s je škodlivý selekční koeficient (pokles relativní zdatnosti), pak rovnovážná frekvence f alely v bilanci mutace a selekce je přibližně f = u/s u haploidů, nebo v případě dominantní alely u diploidů. Pro recesivní alelu u
diploidní populace je f = (u/s)^0,5. Užitečnou aproximací pro
alely střední dominance je, že f ~ u/(sh), kde h je koeficient
dominance. Všechny tyto vzorce jsou přibližné, protože
ignorují zadní mutaci, typicky triviální efekt.
Mutačně-selekční rovnováha má praktické využití v tom, že umožňuje odhady
míry mutací z dat o škodlivých alelách (viz příklady na str. 85-89 Vrány, 1986).
Populačním genetikům poskytuje jednoduchý model pro přemýšlení o tom, jak
variace přetrvává v přirozených populacích.