Bakteriální meningitida je forma meningitidy způsobená bakteriemi.
Typy bakterií, které způsobují bakteriální meningitidu, se liší podle věkových skupin. U předčasně narozených dětí a novorozenců do tří měsíců věku jsou častými původci streptokoky skupiny B (podtyp III, které normálně osídlují pochvu a jsou příčinou hlavně v prvním týdnu života) a ty, které normálně osídlují trávicí trakt, jako je Escherichia coli (nesoucí antigen K1). Listeria monocytogenes (sérotyp IVb) může postihnout novorozence a vyskytuje se v epidemiích. Starší děti jsou častěji postiženy Neisseria meningitidis (meningokok), Streptococcus pneumoniae (sérotypy 6, 9, 14, 18 a 23) a děti mladší pěti let Haemophilus influenzae typu B (v zemích, které nenabízejí očkování, viz níže).
U dospělých způsobují N. meningitidis a S. pneumoniae dohromady 80 % všech případů bakteriální meningitidy, přičemž zvýšené riziko L. monocytogenes je u osob starších 50 let. Od zavedení pneumokokové vakcíny se však výskyt pneumokokové meningitidy u dětí i dospělých snížil.
Nedávné poranění lebky dává bakteriím v nosní dutině možnost proniknout do meningeálního prostoru. Podobně jsou jedinci s mozkovým zkratem nebo souvisejícím zařízením (např. extraventrikulární drén nebo rezervoár Ommaya) vystaveni zvýšenému riziku infekce prostřednictvím těchto zařízení. V těchto případech jsou pravděpodobnější infekce stafylokoky, stejně jako infekce pseudomonádami a jinými gramnegativními tyčinkami. Stejné patogeny jsou také častější u osob s oslabeným imunitním systémem. U malé části lidí může infekce v oblasti hlavy a krku, jako je zánět středního ucha nebo mastoiditida, vést k meningitidě. Příjemci kochleárních implantátů pro ztrátu sluchu jsou vystaveni zvýšenému riziku pneumokokové meningitidy.
Tuberkulózní meningitida, zánět mozkových blan způsobený infekcí Mycobacterium tuberculosis, se častěji vyskytuje u osob ze zemí, kde je tuberkulóza běžná, ale také u osob s poruchami imunity, jako je AIDS.
Opakované bakteriální meningitidy mohou být způsobeny přetrvávajícími vrozenými nebo získanými anatomickými vadami nebo poruchami imunitního systému. Anatomické defekty umožňují kontinuitu mezi vnějším prostředím a nervovým systémem. Nejčastější příčinou recidivující meningitidy je zlomenina lebky, zejména zlomeniny, které postihují spodinu lebeční nebo zasahují směrem k dutinám a petrózním pyramidám. Literární přehled 363 hlášených případů recidivující meningitidy ukázal, že 59 % případů je způsobeno těmito anatomickými abnormalitami, 36 % imunitními deficity (např. deficitem komplementu, který predisponuje zejména k recidivující meningokokové meningitidě) a 5 % probíhajícími infekcemi v oblastech sousedících s meningami.