Zamilovanost v nevhodnou dobu: výmluva, nebo oprávněný důvod?

„Je to špatné načasování“ je časté vysvětlení, které je velmi používané v chodit s někým svět… ya know, promiskuitní dívka, která chce plně využít „mladý, divoký a volný“ mentalita a chlap se snaží, aby to velký tím, že honí za svými sny.

Je to pohodlná (ubohá) výmluva, nebo jen legitimní důvod? Obrovské množství z nás narazí na tyto téměř-vztahy-ale-ne-úplně-vztahy typu dohody.

Osobní údaje: Ačkoli se od začátku vyskytlo několik nešťastných situačních faktorů, rychle je odmítl.: Potkal jsem tohoto chlapíka, se kterým jsem sdílel pozoruhodnou chemii. S dojmem, že chce něco dlouhodobého, jsem do něj investovala svou pozornost. No… v polovině cesty náhodně změnil své smýšlení a prohlásil: „Byl bych velmi otevřený pokračování vztahu, ale je to špatně načasované… bydlíme příliš daleko. Nejdřív chci dokončit všechny své vzdělávací cíle a kariérně se prosadit.“ A tak se na mě podívá. Jelikož jsem silná zastánkyně vzdělání a kariéry, plně se vžívám do jeho uvažování, nicméně jsem měla velký pocit, že mě podvádí. Mám smýšlení bez výmluv a byla jsem ochotná to zvládnout. Ale… co jsem nebyla ochotná udělat? Uhánět za klukem. Stále spolu mluvíme, scházíme se a mluvíme, jako bychom měli vztah, ale je jasně znát, že k němu nedojde. Nedávám mu všechno, co bych dala příteli, a v tom je to těžké: hranice je nezřetelná. Zkoušela jsem to nechat být několikrát, ale zatím se mi to úplně nedaří. Kdy se mi to podaří?

Co byste dělali, kdybyste potkali někoho, s kým byste měli mimořádnou chemii, ale bylo to „špatně načasované“? Řekněme to takto: odmítli byste někdy dívku/chlapa, který se vám opravdu líbil, kvůli „špatnému načasování“?

Několik případů, kdy je špatné načasování časté, je: právě ukončili vztah, stále se vzpamatovávají ze svého bývalého, honí se za svými sny, případně se stěhují, zaměřují se na jiné složky svého života atd.

Doporučujeme:  Psychóza, víc než jen genetika : urbanizace, chudoba, etnicita a konopí

Netvrdím, že načasování NIKDY není tím pravým důvodem; existují vzácné případy, kdy načasování nebo situační faktory vážně ovlivňují výsledek vztahu. Mám však silný pocit, že mnoho lidí tuto frázi nadužívá jako způsob, jak ze sebe udělat dojem, že nebyli líní o příležitost usilovat. Pokud po sobě dva lidé OPRAVDU touží, oba vynaloží úsilí na udržení a pokračování vztahu. Je určitě možné, že po pokusu o snahu to prostě nevyjde; nicméně alespoň můžete odejít s dostatečnou důstojností, abyste mohli hrdě říct, že jste do toho dali všechno.

Teď jsem se rozhodně naučil jednu cennou lekci z téměř ročního „vztahu/přátelství“ s výše uvedeným chlapem. Pokud by člověk využil toho, že „jsme do sebe super, ale je to jen špatně načasované… možná v budoucnu“, bude VELMI těžké jít dál. Informuje mě, že chce, abychom vydrželi, dokud nepotkám někoho jiného, a pak, v blízké budoucnosti, mě udeří, až bude připraven na vztah. Byla jsem na více než 10 schůzkách a nepřineslo to žádný dlouhodobý úspěch. Ptáte se proč? Protože se stále nechtěně držím té naděje, že nám to vyjde. Však víte, celé to „když-počkám-ještě-trochu-dlouho-budeme“; víte, třeba si to nakonec rozmyslí. A kdy to bude správně? Jak může říct „možná v budoucnu“, když si je dobře vědom toho, že šance, že potkáme někoho jiného, je pozoruhodně vysoká? Nemáme snad všichni v současném životě určité faktory, které by mohly způsobit, že načasování bude „špatné“? Co odlišuje některé lidi od ostatních? Úsilí. Snaha je to, co odděluje jedny od druhých.

Autorka na webu glamour.com se svěřuje, že „špatné načasování“ je vždy lež, protože „…načasování se dá obejít. Jsem upřímně přesvědčená, že když se do někoho zamilujete, bez ohledu na to, jak rychle se to stane, uděláte cokoli, ať se děje cokoli, aby vztah s touto osobou fungoval.“

Doporučujeme:  Vzájemné hodnocení

Třicetiletý profesionál v oblasti sociálních médií jménem Tom se po velmi dramatickém rozchodu vymlouval na špatné načasování. „Po rozchodu jsem byl dost zraněný, takže by bylo těžké být v té době starostlivým a pozorným partnerem jiné ženě,“ říká. „Ale [říct, že šlo o špatné načasování] mi připadalo jako jednodušší a lidštější způsob, jak se rozejít, i když to nebyla celá pravda. [Ale když se na mě holky začaly vymlouvat], bylo to většinou frustrující, protože jsem měl pocit, že mě nemají rády z jiných důvodů a říkají to jen proto, že jim to připadá jednodušší a lidštější. Jinými slovy, dělaly to, co jsem dělal já, a ukázalo se, že to není tak humánní, jak jsem si myslel.“

Na druhou stranu prozkoumejme myšlenku, že načasování je v potenciálním vztahu VŠECHNO. Autorka na webu 30sanbeyond.wordpress.com uvádí, že muži budou odkládat závazky, dokud nedosáhnou toho, co chtějí jako jednotlivci. Dále uvádí, že láska je něco, po čem všichni toužíme; jako většina věcí v životě však vyžaduje čas a přípravu. Do vztahu nelze vstupovat nepřipraven; ve vztahu uspějí ti, kteří si vypracovali vlastní metodu seznamování. „Svou schopnost dokončit závod nemůžete měřit podle rychlosti lidí kolem vás,“ uzavírá.

Co si o tom myslíte? Je špatné načasování něco, co vždycky brání rozkvětu vztahu, nebo je to jen vhodná výmluva? Budu rád za jakékoli příběhy a postřehy o vašich osobních zkušenostech!