Fyziologie člověka je věda o mechanických, fyzikálních a biochemických funkcích normálních lidí nebo lidských tkání či orgánů. Hlavní úroveň zaměření fyziologie je na úrovni orgánů a systémů. Většina aspektů fyziologie člověka je úzce homologická s odpovídajícími aspekty fyziologie zvířat a experimenty na zvířatech poskytly velkou část základů fyziologických znalostí. Fyziologie člověka je jednou ze základních věd lékařského studia a jako taková je nejčastěji aplikována jako lékařská péče.
Mnoho fyziologických proměnných (například hladina glukózy (cukru) v krvi, tělesná teplota, pH krve a tak dále) musí být udržováno v úzkých mezích správného zdravotního stavu. Převažujícím tématem fyziologie je homeostáza, udržování stabilního vnitřního prostředí navzdory vnějším výkyvům. Primárními funkcemi mnoha orgánových systémů je totiž udržování homeostázy. Například močový systém pomáhá kontrolovat hladinu vody i pH krve a různých odpadních produktů a oběhový systém zajišťuje stálý přísun kyslíku a živin do tkání a odstraňování odpadních produktů.
Akademická disciplína fyziologie tradičně pohlíží na tělo jako na soubor vzájemně se ovlivňujících systémů, z nichž každý má svou vlastní kombinaci funkcí a účelů.
Tradiční dělení podle systému je poněkud svévolné. Mnoho částí těla se účastní více než jednoho systému a systémy mohou být uspořádány podle funkce, embryologického původu nebo jiných kategorizací. Jedná se zejména o „neuroendokrinní systém“, komplexní interakce neurologických a endokrinologických systémů, které společně regulují fyziologii. Navíc mnoho aspektů fyziologie není tak snadno zahrnuto do tradičních kategorií orgánových systémů.
Studie o tom, jak je fyziologie změněna v nemoci, je patofyziologie.