Zamilovat se. Kdo by to nechtěl? Ale co se vlastně děje, když nás někdo okouzlí? Je to osud, náhoda, nebo snad…chemie? Věda se na lásku podívala pod mikroskop a zjistila pár zajímavých věcí. Že je to složitější, než jsme si mysleli, a že v tom hrají roli nejen hormony, ale i naše osobnost. Tak pojďme na to, ať víme, co se s námi děje, když nám „lítají motýli v břiše“.
Láska pod mikroskopem: Chemie a psychologie zamilování
Všichni to známe. Ten pocit, kdy se vám rozbuší srdce, potí se vám dlaně a nemůžete myslet na nic jiného než na něj/ni. Zamilovanost je prý stejně stará jako lidstvo samo. Je to prostě v nás zakódované, podobně jako hlad nebo žízeň. A my to aktivně vyhledáváme! Ale proč?
Mozek zamilovaného: Dopamin a oxytocin v hlavní roli
Vědci zkoumali mozky zamilovaných lidí a zjistili zajímavé věci. Ukázalo se, že při pohledu na fotku milované osoby se aktivují určité oblasti mozku. A ne a ne je vypnout! I když se studenti snažili soustředit na něco jiného, myšlenky jim neustále utíkaly k partnerovi. Co je tak mocného na téhle „nemoci“?
Za všechno prý může dopamin. To je ten „hormon štěstí“, který se vyplavuje do mozku, když zažíváme něco příjemného. A zamilovanost je pro mozek hotový ráj. Proto nemůžeme spát, jíst a myslíme jen na tu jednu osobu. Další důležitý hráč je oxytocin. Tenhle hormon se uvolňuje při mazlení, dotýkání a sexu. Pomáhá nám překonat emoční bariéry a vytváří hluboké pouto s partnerem. Takže ano, láska je tak trochu „chemický koktejl“.
Není to jen o chemii, aneb psychologie a osobnost vstupuje do hry
Ale pozor, chemie není všechno! I když vám v mozku hraje dopaminová symfonie, nemusí to nutně znamenat, že se zamilujete. Do hry totiž vstupuje i naše osobnost a takzvaný vazebný styl. Podle psychologů existují čtyři základní typy vazby a každý z nich reaguje na lásku jinak:
- Bezpečný: Takový člověk nemá problém se na druhého spolehnout, ani když se druzí spoléhají na něj. Umí být sám se sebou, a tak nebude nijak tlačit na pilu, uhánět vás nebo se snažit upoutat vaši pozornost. Je prostě v pohodě.
- Úzkostný: Tihle lidé mají nízké sebevědomí a bojí se, že nejsou dost dobří. Proto se snaží partnera zahrnout láskou a pozorností až příliš. Mohou se stát posedlými, i když ve skutečnosti nejde o lásku.
- Odmítavý: Milují samotu a vztahům se raději vyhýbají. Když se objeví náznak zamilovanosti, automaticky se stáhnou. Nechtějí se vázat a uzavřou se do sebe.
- Bojácný: Tito lidé mají za sebou pravděpodobně nějaké trauma nebo špatné zkušenosti z dětství. Bojí se hlubokých citů a nedůvěřují druhým. Mívají nízké sebevědomí a vyhýbají se intimitě.
Takže i když se vám líbí někdo, kdo ve vás spouští dopaminovou bouři, jeho vazebný styl může být pro vás neslučitelný. A láska se prostě nekoná.
Jak na to, aneb co můžeme ovlivnit?
Dobrá zpráva je, že něco ovlivnit přece jen můžeme. Všímejte si signálů, které vám partner vysílá. Podporujte ho, věnujte mu pozornost a dejte mu najevo, že vám na něm záleží. I obyčejné doteky a mazlení můžou v mozku spustit chemické reakce, které posilují pouto mezi vámi. A když se to opakuje, vzniká opravdová láska. Takže žádné složité recepty, stačí se soustředit na to, co ten druhý potřebuje, a naslouchat mu. A třeba to vyjde. Držíme palce!
Zdroje:
Journal of Neurophysiology (Vol. 94, No. 1, pages 327-337)