Všichni to známe. Ten pocit, kdy uvnitř nás bublá názor, postřeh, možná i zásadní myšlenka, ale zůstává nám viset na jazyku. Jsme ti tišší, ti, co raději pozorují, než se pouští do slovních přestřelek. A v poslední době, kdy se na nás valí jedna politická bouře za druhou, je to ještě těžší. Přijde mi, že můj hlas je tak malý, že ho nikdo neuslyší. Dlouho jsem si myslela, že ani nemám právo mít výrazný názor mezi lidmi.
Probuď v sobě hlas: I tichá síla má co říct
Ale dost bylo ticha. Musím vám něco říct: váš hlas má váhu, zasloužíte si být slyšet.
Jenže… jak na to?
Říká se to snadno, ale hůř se to dělá. Žijeme ve světě, kde extroverti chrlí nápady jako na běžícím páse, zatímco my, introverti, si každé slovo pečlivě promýšlíme. Než se nám zformuluje smysluplná odpověď, vlak už dávno odjel. Jak se s tím vyrovnat? Klíč je v tom prolomit ledy.
Nebojte se sdílet své myšlenky! Pokud dáte lidem vědět, že máte na nějaké téma silný názor, začnou se vás vyptávat a projeví zájem. To ale neznamená, že bychom měli bezhlavě ventilovat všechno, co nám zrovna proletí hlavou. Mluvte s rozmyslem, s respektem k sobě i k ostatním. A pokud se sejde dostatek lidí, kteří sdílí stejný cíl, pak se nebojte svůj názor projevit společně.
Inspirace pro tiché duše
Doporučuji knihu od Susan Cainové s názvem „Quiet“ (Ticho). Ta se zabývá introverzí opravdu do hloubky a odhaluje, jak jsou introverti často nuceni měnit svou osobnost, aby zapadli do extrovertního světa. Souhlasím s ní, že svět potřebuje více tolerance k introvertním osobnostem. Je vědecky dokázáno, že introverti podávají lepší výkony v prostředí, kde se cítí komfortně. Kreativita se nejlépe rozvíjí, když jsou introverti i extroverti ve své zóně pohodlí.
Krok za krokem k silnějšímu hlasu
Pokud vám není dobře mimo vaši komfortní zónu, zkuste psát. Nemusíte to hned publikovat, stačí si psát do deníku. Nebo si najděte dobrého přítele, se kterým se cítíte v pohodě a kterému se můžete svěřit. Je čas, aby introverti povstali a řekli, co si myslí. Protože i tichá síla má co říct!
Introverti jsou často ti, co tahají za kratší konec provazu. Jsme ti tiší, co sedí vzadu a pozorují, co se děje. Myslím si, že je na čase, abychom se postavili a promluvili.
Zdroje:
Susan Cain, “Quiet: The Power of Introverts in a World That Can’t Stop Talking”