Život je jako nádraží. Lidi přicházejí a odcházejí, nasedají a vystupují. Někteří se jen mihnou, jiní zůstanou déle, ale málokdo s námi cestuje až do konečné stanice. A víte co? To je vlastně v pořádku.
Umění propouštět: Jak se zbavit pout minulosti a najít klid
Všichni jsme občas jako ten vlak, co se snaží dojet do cíle, i když už mu dochází pára. Jenže na rozdíl od vlaků my máme city. A když nám z toho „vlaku“ někdo vystoupí, bolí to. Můžeme bolest ignorovat, ale tím ji jen prodloužíme. Čelit jí může být těžké, ale na konci té cesty na nás čeká klid.
Když odcházejí přátelé…
Už jsem se musela rozloučit s mnoha lidmi. Hlavně s přáteli. Z různých důvodů se naše cesty rozešly. A víte co? Dlouho jsem si myslela, že je chyba ve mně. Že nejsem dost dobrá, dost zajímavá. Snažila jsem se být dokonalá, ale stejně to nestačilo.
Pak jsem si uvědomila, že to není o mně. Někteří lidé prostě do naší cesty nepatří. A je v pořádku je nechat jít. I když to bolí. Je to lepší, než se trápit v nefunkčním vztahu.
Toxičtí lidé: Když láska bolí
Vstupem na vysokou školu jsem začala prožívat různé vztahy, které mě hodně změnily. Formovaly mé hodnoty a pohled na sebe samu. Ne všechny byly ideální, to je pravda. Třeba Jason. To byl… komplikovaný případ. Dlouho mi trvalo, než jsem si uvědomila, jak moc mi ubližuje. Neustále se mnou nesouhlasil, jen tak pro zábavu. Nikdy nepřiznal chybu. Využíval mě. Ale zároveň… byl první, kdo se o mě opravdu zajímal.
Chápete to? Cítila jsem se s ním dobře, protože jsem měla pocit, že mi rozumí. Že mě podrží, když se hroutím. Byla jsem na něm závislá, protože jsem si myslela, že už nikdy nenajdu nikoho takového. Bála jsem se, že když ho pustím, ztratím kus sebe. Ale víte co? Měla jsem ho pustit dřív. Bolest z odloučení je sice velká, ale nesrovnatelně menší, než bolest, kterou jsem zažívala s ním.
Jason je jen jeden příklad z mnoha. Ale naučila jsem se jedno: pokud někdo kompromituje to, kým jste, je lepší jít dál bez něj. Pokud se kvůli němu cítíte provinile za to, že jste sami sebou, za to, že máte odlišný názor, za to, že vyjadřujete své pocity, nezaslouží si být ve vašem životě.
Je to OK
Lidé přicházejí a odcházejí. Někdy to bolí, někdy je to úleva. Ale pamatujte si: zasloužíte si to nejlepší. A někdy toho dosáhnete jen tak, že někoho vyřadíte ze svého života. A víte co? To je OK. Nemusíte se cítit provinile. Někdy prostě něco nevyjde. A to neznamená, že je chyba ve vás.
Doufám, že vám tento článek pomůže propustit ty, ke kterým jste kdysi měli blízko. Ať už jde o rodinu, přátele, partnery nebo kohokoli jiného. Zasloužíte si, aby s vámi bylo zacházeno s respektem a láskou. A pokud to nedostáváte, je čas jít dál. Hlavu vzhůru, čekají vás lepší časy.
Zdroje:
(Zde by byly uvedeny zdroje citované v původním článku, pokud existovaly.)