„`html
Už jste se někdy zamysleli nad tím, jak moc vás ovlivnilo dětství? Nejen to, co jste jedli, ale hlavně to, jak jste se cítili ve vztahu s rodiči? Možná jste už slyšeli o teorii citové vazby. A pokud ne, tak věřte, že tohle by mohlo hodně objasnit. Podle psychiatrů Johna Bowlbyho a Mary Ainsworth, tahle teorie říká, že způsob, jakým jsme se jako děti vázali na naše nejbližší, zásadně ovlivňuje to, jak navazujeme a udržujeme vztahy v dospělosti. No vážně!
Jak tvé dětství formovalo tvé vztahy: Teorie, která odhaluje (ne)vědomé vzorce
Pojďme se tedy podívat na čtyři základní typy citové vazby a na to, jak nás vlastně dětství formuje. A slibuju, nebude to žádná nudná teorie, ale spíš takové „aha“ momenty.
Bezpečná citová vazba – takový ten „normální“ vztah
Znáte někoho, kdo je v pohodě sám se sebou, ale zároveň umí budovat blízké vztahy? Komunikuje jasně, bez pasivní agrese a ví, co chce? Gratuluji, s největší pravděpodobností jste potkali někoho s bezpečnou citovou vazbou. Zdá se to jako samozřejmost, co?
Tak jak se takový člověk vychová? Rodiče mu nejspíš dali prostor k objevování, ale zároveň byli vždycky nablízku, když bylo potřeba. Nebáli se nechat ho prozkoumávat svět, ale utěšili ho, když se bál. Třeba když šel poprvé do školky, máma ho tam dovedla, ujistila ho, že se odpoledne zase uvidí a on věděl, že jí může věřit. Žádný zbytečný drama, prostě důvěra.
Odmítavě vyhýbavá citová vazba – workoholik samotář
Znáte někoho, kdo je super úspěšný v práci, ale v osobním životě to moc neklape? Kdo má problém udržet si přátele a partnery? A má tendenci shazovat lidi, kteří projevují emoce? Tak tady je velká šance, že máte co do činění s člověkem s odmítavě vyhýbavou citovou vazbou.
Takový člověk nejspíš vyrůstal v rodině, kde se emoce nedávaly najevo. Možná ho okřikovali, když plakal, nebo ho dokonce trestali, protože rodiče považovali pláč za slabost. Proto se tak snaží být silný a nezávislý. Proto ten úspěch v práci, ale ta prázdnota v osobním životě.
A co když se takový člověk snaží o vztah? Když partner začne být zranitelný nebo emotivní, instinktivně se stáhne. Ne proto, že by nechtěl, ale proto, že s emocemi neumí zacházet. Co s tím? Trénovat emoce! Koukat na filmy, číst knížky, všímat si pocitů ostatních. A hlavně, nebát se být zranitelný.
Úzkostně připoutavá citová vazba – věčný hledač validace
Ten typ člověka, co neustále potřebuje potvrzení od ostatních? Co se bojí opuštění a často končí ve vztazích, kde je mu ubližováno? Tady hrozí riziko úzkostně připoutavé citové vazby.
V dětství se o takové dítě starali nedůslední rodiče. Možná byli moc zaneprázdnění, aby se mu mohli plně věnovat. Někdy ho zahrnuli láskou a péčí, jindy ho zanedbávali. To v dítěti vyvolává nejistotu a strach, že si lásku musí zasloužit. Je tu i vliv vrozených predispozic, některé děti se prostě rodí s úzkostnější povahou.
Ale žádný strach, i s úzkostně připoutavou vazbou se dá pracovat. Terapie, zdravější vztahy s lidmi s bezpečnou vazbou… je to cesta, ale vede k lepšímu já.
Bojácně vyhýbavá citová vazba – chci, ale bojím se
A nakonec to „nejzajímavější“ – bojácně vyhýbavá citová vazba. Tady se mísí úzkost i strach z blízkosti. Člověk chce být s lidmi, ale zároveň se bojí se jim otevřít. Je to taková kombinace úzkostně připoutavé a odmítavě vyhýbavé vazby. Navíc má větší sklony k depresím a úzkostem.
V dětství se o takového člověka starali nevyzpytatelní rodiče. Jeho potřeby nebyly naplňovány důsledně, možná se sami potýkali s depresemi a úzkostmi. Vytvořilo se tak prostředí plné nejistoty a strachu. Ale i tady platí, že s pomocí se dá dosáhnout bezpečnějšího vztahu.
Bezpečná citová vazba je považována za ideál. Ale co když jste vyrůstali v méně „ideálním“ prostředí? Můžete si „zasloužit“ bezpečnou vazbu i v dospělosti. Třeba tím, že si najdete zdravější vztah, nebo se přihlásíte na terapii. Nikdy není pozdě na to, aby se člověk cítil v bezpečí.
[Zde budou citovány zdroje z původního článku.]
„`