Hele, znáte to. Život je občas jak horská dráha. Jednou nahoře, jednou dole. A někdy to dole trvá nějak podezřele dlouho. Může se stát, že v tom marastu začnete ztrácet sami sebe a lidi kolem vás to začnou vnímat tak, že jste sobečtí. Ale co když za tím je něco víc? Co když je to deprese?
Nejsem sobec, jsem v depresi: 6 znamení, že potřebuješ pomoc, ne odsouzení
Vztahy jsou jako rovnice o dvou neznámých. Co do nich vložíš, to se ti vrátí. Jenže co dělat, když ti do té rovnice vstoupí deprese a ty najednou nemáš energii ani chuť cokoliv vkládat? Jak udržet vztahy s lidmi, na kterých ti záleží, když máš pocit, že se topíš ve vlastních myšlenkách? Jak jim vysvětlit, že to není sobectví, ale že jsi prostě v prdeli? Že potřebuješ pomoc, ne odsouzení?
Deprese ti totiž zamlží nejen vnímání času, ale i celého světa. Všechno se zdá beznadějné, tmavé, bezvýznamné. Izoluje tě od ostatních. Jsi tak pohlcená/ý svými myšlenkami, že se nemůžeš soustředit na nic jiného. A pro lidi kolem tebe to může být těžké pochopit. Vidí, jak se stahuješ do sebe, a neví, co se děje. A občas slyšíš ty nepříjemné poznámky o sobectví. Proto je důležité umět si nastavit filtr a vědět, že to, co prožíváš, je skutečné a platné. Zasloužíš si lásku a pochopení, stejně jako každý jiný.
1. Stahuješ se.
Nejde jen o to, že se fyzicky straníš přátel a rodiny. Stahuješ se i emocionálně. Máš pocit, že nikdo se nesnaží pochopit, jak se cítíš. Možná se snaží, ale většinou prostě nevidí, co se ti děje v hlavě. Možná jsi měla/měl tendenci se stahovat i dřív, ale teď je to jiné. Teď jsi tak pohlcená/ý svými myšlenkami, že je nemožné být s kýmkoliv v kontaktu.
2. Necítíš nic.
Nemůžeš se radovat. Štěstí je něco, co je mimo tvůj dosah. I když jsi obklopená/ý lidmi, kteří tě mají rádi, pohled na ně, jak jsou šťastní, tě spíš zarmoutí. Připomíná ti to, že život plyne a nic z toho nemá smysl. Můžou tě obviňovat, že jsi nevděčná/ý, i přes veškerou podporu, kterou dostáváš. Můžou si myslet, že jsi sobec. Ale to není pravda.
Pokud se s tím ztotožňuješ, pamatuj, že v tom nejsi sama/sám. Tvoje pocity jsou skutečné a platné.
3. Mluvíš o sebevraždě.
Možná jsi o smrti přemýšlela/přemýšlel i dřív, ale teď jsou ty myšlenky častější a realističtější. Pro lidi je normální, že si myslí, že jsi sobecká/ý, když chceš ukončit svůj život. Může to znít šokujícím, ale přemýšlet o sebevraždě je během deprese normální. Neznamená to, že to opravdu chceš udělat. Znamená to, že ty myšlenky tě ovládají. Pokud máš sebevražedné myšlenky, pamatuj, že na tobě záleží a že existuje pomoc. Na konci tohoto článku najdeš seznam linek důvěry.
4. Nevzpomínáš si, jaké to bylo předtím, než tě deprese ovládla.
Lidé kolem tebe si možná myslí, že ignoruješ dobré věci, které se ti staly. Ale deprese ti zamlží vzpomínky a vede tě k přesvědčení, že tě už nic nezachrání. Dokonce ani tvůj nejlepší přítel, který ti připomíná staré, teplé vzpomínky z doby, kdy bylo všechno v pořádku. Ale už není. Tento symptom se projeví, když tě deprese úplně ovládne.
5. Je ti všechno jedno.
Někteří lidé tě můžou vidět jako lhostejnou/lhostejného, sobeckou/sobeckého nebo línou/líného, když se o nic nezajímáš tak jako dřív. Je pochopitelné, že jsi ztratila/ztratil zájem o věci kvůli depresi. Nezajímat se o lidi a věci kolem tebe není nikdy tvá volba, když je to převládající symptom deprese. Všechno se ti zdá nesmyslné a ovládá tě to, když se cítíš tak mizerně, že ti už nezáleží ani na rozteklé čokoládě nebo tvojí oblíbené zmrzlině, ani na sledování tvého oblíbeného televizního pořadu nebo na rozhovorech s lidmi, kteří ti dřív dělali radost, a ani na tom, abys se často sprchovala/sprchoval a jedla/jedl pořádná jídla. Cítíš se otupěle vůči okolí a všemu, co tvoří tvůj život.
6. Své pocity považuješ za důležitější než pocity ostatních.
Může to být těžké si toho všimnout, ale máš tendenci brát své pocity v potaz víc než pocity kohokoli jiného, zvlášť když tě vyprovokují stresové situace, jako je hádka s tvými blízkými. Jsi citlivá/citlivý a chráníš si své pocity, protože jsi na hranici snášení bolesti, když trpíš svými myšlenkami uvnitř, a myslíš si, že ten zbývající kousek tebe jsou tvé pocity. V důsledku toho nevědomky odháníš ostatní, i když to nemyslíš vážně.
Ztotožňuješ se s těmito znaky? Napiš nám do komentářů. Pokud se s uvedenými znaky ztotožňuješ ty nebo si myslíš, že někdo ve tvém okolí prožívá něco podobného, věz, že to není o sobectví. Je to o depresi a neměla/neměl by sis dělat výčitky za to, jak se cítíš, když to nemůžeš ovlivnit. Pamatuj, že tvoje pocity jsou stejně platné jako pocity kohokoli jiného a jsi i přesto milována/milován. Doufám, že jsi v tomto článku našla/našel něco užitečného. Tak zase příště!
Potřebuješ pomoc? Neváhej se obrátit na odborníky:
Linka první pomoci: 116 111
Krizová linka: 284 016 666