Už jste se někdy zamysleli nad tím, jestli realitu vidíte takovou, jaká skutečně je? Nebo ji spíš filtrujete skrze brýle svých pocitů? Je to trochu jako s tou písničkou, kde zpívají: „Svět je kulisou, a my jsme herci v ní…“ Ale co když ta kulisa je malinko pokřivená naším vnitřním světem?
Jak (ne)vidíme realitu: Váš vnitřní svět ovlivňuje vaše rozhodnutí
Neuroložka Lisa Feldman Barrett ve své knize *Jak vznikají emoce: Tajný život mozku* přichází s fascinující myšlenkou – to, jak se cítíme uvnitř, ovlivňuje naše vnímání reality. Říká tomu Afektivní realismus. Zní to možná trochu jako sci-fi, ale v podstatě to znamená, že naše pocity doslova formují to, co vidíme, slyšíme a cítíme. A co je ještě důležitější, ovlivňují i naše rozhodování.
Co je ten Afektivní realismus zač?
Představte si, že jste unavení a máte hlad. Všechno kolem se zdá být protivnější, lidé vás iritují a máte pocit, že svět je proti vám. To je přesně ono – vaše vnitřní rozpoložení „obarvuje“ vaše vnímání. Jeden příklad za všechny: studie ukázala, že soudci před obědem, když měli hlad, vynášeli přísnější rozsudky. Po jídle se ale situace změnila a byli shovívavější. Zkrátka, když je žaludek plný, svět se zdá lepší, no ne?
Pocity ovlivňují, jak vidíme svět
A co to vlastně ten „afekt“ je? Ve zkratce řečeno, je to prožívání – emoce, nálada, pocity. A tenhle afekt ovlivňuje, jak interpretujeme svět kolem nás. Dr. Barrett tvrdí, že naše pocity vytvářejí naše myšlenky. Zní to trochu divně, že? Místo toho, abychom si řekli: „Stala se mi špatná věc, proto se cítím špatně,“ to funguje spíš takhle: „Cítím se špatně, tak se mi asi děje něco zlého.“ Je to tak trochu naruby, než jak si obvykle myslíme, že to funguje.
Jak se to projevuje?
Vzpomínáte si na ty reklamy, kde se nenápadně objevují usměvavé tváře? I to je afektivní realismus v praxi. Lidé jsou ochotni vypít víc a zaplatit víc za pití, pokud nevědomě vidí usměvavé tváře. Protože když se cítíme dobře, jsme ochotnější utrácet. Zkrátka a dobře, marketing na tomhle principu stojí a padá.
Když emoce zamlží realitu
A co třeba, když máte špatnou náladu a potkáte někoho s neutrálním výrazem? S největší pravděpodobností ho budete vnímat negativněji, než kdybyste byli v dobrém rozpoložení. Stejně tak, když vidíte neutrální obličej po tom, co jste zahlédli (aniž byste si to uvědomili) usměvavou tvář, budete ho vnímat pozitivněji. Naše pocity tedy ovlivňují i to, jak vnímáme tváře ostatních.
Tragédie a zkreslené vnímání
Jedna studie se zabývala střelbou policistů v USA. Ukázalo se, že v mnoha případech policisté stříleli na neozbrojené lidi, protože si spletli běžný předmět (telefon, pohyb ruky) se zbraní. I to může být důsledek afektivního realismu. Policisté, kteří jsou v neustálém stresu a očekávají nebezpečí, mají tendenci „vidět“ zbraň i tam, kde není. Jejich mozek, zvyklý na nebezpečné situace, predikuje hrozbu, i když ve skutečnosti neexistuje.
Jak z toho ven?
No jo, ale co s tím? Jak se nenechat ovládat svými pocity a vidět svět takový, jaký skutečně je? Adam Schneider, spisovatel pro Surepeople, to hezky shrnul: „Váš mozek je přirozeně naprogramován tak, aby přizpůsobil svůj pohled vašemu rozpoložení. A následně uvěříte tomu, co cítíte.“ Je to bludný kruh, ale dá se z něj vystoupit.
Pozitivní myšlení jako záchrana?
Pozitivní psychologie nám může pomoct nahlížet na svět pozitivněji, a tím i pozitivněji prožívat. Když se soustředíme na dobré věci, naše emoce se zlepšují, a máme pocit, že dokážeme cokoliv. A naopak, negativní myšlenky a pocity nás mohou srazit na dno. Takže co s tím? Zkuste se občas zastavit a zamyslet se nad tím, jestli náhodou nevidíte svět skrze zkreslené brýle. Možná, že vás překvapí, co objevíte.