Láska. Slovo, co nám rozeznívá v hlavě jako oblíbená melodie. Někdy sladká, jindy s trpkou příchutí. Co se ale vlastně děje uvnitř nás, když se zamilujeme? A proč některé vztahy kvetou a jiné zase usychají jako květiny bez vody?
Chemická reakce, nebo něco víc?
Někdo tvrdí, že je to jen souhra hormonů, chemická reakce v mozku. Dopamin, serotonin, oxytocin… Koktejl, který nás omámí a na chvíli nás zbaví zdravého rozumu. A možná na tom něco je. Vždyť to sami známe: motýlci v břiše, zrychlený tep, neustálé myšlenky na toho druhého. Jenže, je láska opravdu jen o chemii?
Láska jako skládačka
Osobně si myslím, že je to složitější. Láska je spíš taková skládačka. Do jednoho obrázku musíme poskládat chemii, společné zájmy, vzájemnou úctu a respekt, schopnost komunikovat i v těžkých chvílích a… no, těch dílků je prostě hodně. A když jeden chybí, ten obrázek prostě není kompletní.
(Ne)dokonalé vztahy: Realita všedních dnů
Z pohádek známe jen to „a žili šťastně až do smrti“. Jenže v reálném životě to takhle bohužel nefunguje. Vztahy jsou práce. Každodenní dřina, kompromisy, občasné hádky a usmiřování. A to je naprosto normální. Někdy prostě musíme hodit na stůl všechny karty a otevřeně si říct, co nás trápí. Protože mlčení, to je jako tichá voda – břehy mele, víte jak.
Jak se neutopit v partnerském soužití?
Žádný univerzální recept na šťastný vztah neexistuje. Ale co funguje pro mě? Komunikace. Upřímná a otevřená. Nezakrývat pocity, ale umět je vyjádřit tak, aby ten druhý neměl pocit, že na něj útočím. A taky se umět omluvit. „Promiň“ je totiž někdy to nejtěžší slovo na světě. Ale zároveň dokáže zázraky.
A pamatujte, láska by neměla bolet. Pokud ve vztahu cítíte víc smutku než radosti, možná je čas se zamyslet, jestli jste na správném místě. Protože i konec může být nový začátek. A někdy je prostě lepší jít dál. S čistým štítem a otevřeným srdcem.