Víte, jak se říká, že si člověk nejvíc pamatuje to, co ho baví? A co teprve, když se učí hrou? Není to jen fráze, má to sakra hluboké kořeny v psychologii a ve způsobu, jakým náš mozek zpracovává informace. Zamysleli jste se někdy nad tím, proč si text písničky zapamatujete rychleji než poučku z učebnice?
Proč hry fungují?
Odpověď je jednoduchá: emoce. Hra v nás vyvolává emoce – radost, napětí, soutěživost, dokonce i frustraci. A emoce, jak známo, jsou klíčem k zapamatování. Když se něco učíme s emocemi, mozek to bere vážněji a ukládá to do paměti na delší dobu. Není to žádná raketová věda, je to prostě evolučně dané. To, co je pro nás důležité a vyvolává emoce, je důležité pro přežití.
Dopaminový boost
Další důležitý faktor je dopamin. Tenhle neurotransmiter je zodpovědný za pocity odměny a motivace. Když se nám ve hře daří, vyhráváme, dosahujeme cílů, mozek nám dá dopaminový boost. A tenhle boost nás motivuje pokračovat, učit se a zlepšovat. Je to taková pozitivní spirála. A víte co? Je to setsakramentsky návykové!
Hra jako nástroj proti prokrastinaci
Kdo z nás se nikdy nepotýkal s prokrastinací? Je to mor moderní doby. A hry mohou být skvělým nástrojem, jak s ní bojovat. Rozdělení učení na menší, zábavné úkoly, které připomínají hru, může výrazně snížit odpor a zvýšit motivaci. Místo hodiny biflování se nad skripty si zahrajte kvíz nebo vyřešte hádanku. Uvidíte, že se to naučíte rychleji a s menším úsilím. A hlavně – budete se u toho bavit! Což, ruku na srdce, se o většině učebnic říct nedá.
Sociální aspekt her
Nesmíme zapomenout na sociální aspekt. Hry často hrajeme s ostatními. A učení se v kolektivu, sdílení zkušeností, soutěžení a spolupráce – to všechno má pozitivní vliv na proces učení. Vzájemná podpora, inspirace a pocit sounáležitosti, to jsou faktory, které učení posouvají na úplně jinou úroveň. Navíc, když něco vysvětlujete ostatním, upevňujete si to i pro sebe.
Ale pozor na…
Samozřejmě, všeho s mírou. I hra se může stát demotivující, pokud je příliš obtížná, frustrující nebo pokud se stane povinností. Důležité je najít tu správnou rovnováhu a přizpůsobit hru individuálním potřebám a schopnostem. A hlavně – nezapomínejte na to, že cílem je učení, ne jen bezduché hraní. Ale s trochou kreativity a zdravého rozumu se dá hraní proměnit v efektivní a zábavný způsob, jak se učit a rozvíjet.