Páni, tenhle týden je toho nějak moc. Mám pocit, že se honím za vlastním ocasem a nic pořádně nestíhám. Naštěstí jsem narazila na článek, který mě tak trochu uzemnil. Jmenuje se „Všímavost – teorie, výzkum a praxe: Aplikace mindfulness v psychoterapii“. Zní to sice trochu akademicky, ale slibuju, že to stojí za to. Ukázalo se, že to není jen nějaké new age blbnutí, ale něco, co má reálný dopad na to, jak se cítíme.
Co je to vlastně ta všímavost?
Vlastně jde o to, být tady a teď. Žádné přemítání o tom, co bylo, ani strach z toho, co bude. Jen prostě vnímat to, co se děje v daném okamžiku. Zní to jednoduše, ale zkuste si to! Mně to ze začátku vůbec nešlo. Pořád mi lítaly myšlenky sem a tam, jak splašené.
Proč se o to vůbec snažit?
No, z článku jsem se dozvěděla, že všímavost prokazatelně snižuje stres, zlepšuje spánek a dokonce i posiluje imunitu. A to už je docela slušný balíček benefitů, ne? Navíc, když jsem víc „tady“, víc si užívám i obyčejné věci. Třeba ranní kafe. Nebo procházku v parku. Prostě se mi zdá, že je život tak nějak „šťavnatější“.
Jak se to dá praktikovat?
Existuje spousta způsobů. Někdo chodí na meditace, někdo cvičí jógu. Já jsem si oblíbila krátké dechové cvičení. Párkrát se zhluboka nadechnu a vydechnu a snažím se soustředit jen na svůj dech. Trvá to jen pár minut a hned se cítím líp. V článku píšou i o „mindful eating“, což znamená jíst vědomě a vnímat každé sousto. To se mi moc líbí, jen to musím ještě trochu natrénovat, protože se mi pořád stává, že zhltnu oběd u počítače a ani nevím, co jsem jedla.
Co si z toho vzít?
Myslím, že nejdůležitější je to brát jako takovou hru. Netlačit na sebe a nečekat hned zázraky. Začít pomalu a postupně. A hlavně, být k sobě laskavý. Protože i když se nám zrovna nedaří být „všímaví“, pořád je to lepší, než si z toho dělat výčitky. Tak co, zkusíte to taky?