„`html
Už se ti to taky stalo? Sedíš v křesle, povídáš si s terapeutem, zdá se, že všechno plyne hladce. A pak, když zavřeš dveře ordinace a vyjdeš ven na ulici, se cítíš… no, divně. Rozhozeně. Jako by se ti v hlavě usadilo hejno splašených motýlů a ty vůbec nevíš, kam s nimi. Je to normální? Můžeš s tím něco dělat?
Co se to vlastně děje?
Někdy se říká, že terapie je jako čištění staré haraburdí na půdě. Než se dostaneš k těm pokladům, musíš vynést spoustu prachu a špíny. A to se zákonitě projeví. Během sezení se dostáváš do kontaktu s emocemi, které jsi třeba dlouho potlačoval/a. Otevíráš staré rány, díváš se na věci z jiného úhlu. Není divu, že to s tebou zamává.
Emocionální ventilace
Představ si to jako papiňák. Terapie ti pomáhá uvolnit ten nahromaděný tlak. Ale ta pára, než se rozplyne, může chvíli pálit. Je to proces. A každý ho prožívá jinak. Někdo cítí úlevu, někdo zlost, někdo smutek. A někdy i všechno dohromady.
Dezorientace v realitě
Během sezení se často noříš do svého nitra, do minulosti, do svých pocitů. Je to trochu jako cestování časem. A když se pak vrátíš zpátky do „tady a teď“, můžeš se cítit vykořeněně. Jako bys nevěděl/a, kde ti hlava stojí.
Jak se s tím vyrovnat?
Hlavní je, netlačit na pilu. Nečekat, že po každé terapii budeš automaticky zářit štěstím. Dovol si ty pocity prožít. A zkus následující:
Dopřej si čas na zklidnění
Po sezení si naplánuj něco, co tě baví a co tě uklidní. Procházka v přírodě, poslech hudby, horká vana… cokoliv, co ti pomůže „uzemnit se“ a vrátit se do reality.
Piš si deník
Zapiš si, co se ti honí hlavou. Nemusí to být nic souvislého. Jen si to vyhoď ze sebe. Psaní ti pomůže uspořádat si myšlenky a lépe pochopit svoje pocity.
Mluv s někým blízkým
Pokud máš potřebu, svěř se někomu, komu důvěřuješ. Nemusí ti dávat rady, stačí, když tě vyslechne a podpoří. Někdy je ten pocit „rozhozenosti“ jen osamělý, ale v dobré společnosti se snadno rozplyne.
Buď k sobě laskavý/á
Terapie je náročná práce. A je v pořádku, když se občas cítíš unavený/á, zmatený/á nebo „rozhozený/á“. Dovol si to. Netlač na sebe. A pamatuj, že to přejde.
Kdy už je to moc?
Pokud se ten pocit „rozhozenosti“ stává pravidlem, trvá příliš dlouho nebo ti brání v běžném fungování, promluv si o tom se svým terapeutem. Může upravit tempo terapie nebo ti navrhnout jiné strategie, jak se s těmi pocity vyrovnat. Nezapomeň, jsi v tom s ním/ní.
„`