Cítíte se někdy jako Alenka v říši divů, když se snažíte porozumět chování lidí z jiné kultury? Nebo vám přijde, že i v terapii občas narážíte na bariéry, které nemají jen psychologický, ale i kulturní základ? Nejste sami. Psychologie je sice věda univerzální, ale její aplikace a interpretace se můžou v různých koutech světa setsakramentsky lišit.
Terapie a kulturní rozdíly: Na co si dát pozor?
Napadlo vás někdy, že něco, co je u nás považováno za běžné, může být v jiné kultuře naprosto tabu? A že to samé platí i pro psychické zdraví a způsoby, jakými se s ním zachází?
Kulturní kontext v terapii
Psychoterapie, jak ji známe, má kořeny v západní kultuře. A to s sebou nese určitá specifika. Například důraz na individualismus, autonomii a verbální vyjádření emocí. Ale co když pocházíte z kultury, kde je kladen důraz na kolektiv, kde se emoce projevují spíš neverbálně a kde se o osobních problémech nemluví ani s nejbližší rodinou? To už je trochu oříšek, že jo?
Komunikace a jazyk
Jazyk je samozřejmě klíčový. A nejde jen o to, že musíte mluvit stejnou řečí. Jde o nuance, o idiom, o to, jak se věci říkají. Co u nás může znít jako nevinný vtip, může být v jiné kultuře bráno jako urážka. A opačně. Terapeut by měl být na tyhle věci citlivý a nebrat všechno doslova. Protože, jak se říká, dvakrát měř, jednou řež. A v terapii to platí dvojnásob.
Rodinné hodnoty a přesvědčení
Rodina je pro mnohé kultury naprosto zásadní. A s tím se pojí i hodnoty, přesvědčení a role, které se v rodině předávají z generace na generaci. Terapeut by měl respektovat tyto hodnoty, i když se liší od jeho vlastních. Protože vnucovat klientovi západní pohled na svět, když pochází z úplně jiného prostředí, může být kontraproduktivní. Místo pomoci to může situaci ještě zhoršit.
Stigma a psychické zdraví
V některých kulturách je psychické onemocnění stále tabu. Lidé se stydí vyhledat pomoc, bojí se, co na to řekne okolí. Terapeut by měl být v takových případech obzvlášť citlivý a respektovat klientovy obavy. Je důležité vytvořit bezpečné prostředí, kde se klient může otevřeně svěřit, aniž by se bál odsouzení.
Na závěr: Kulturní rozdíly v terapii jsou složité a vyžadují od terapeuta hodně citlivosti, empatie a ochoty učit se. Ale když se to povede, může to vést k hlubšímu porozumění a efektivnější terapii. Protože, jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. A v terapii to platí dvojnásob.