Někdy se zdá, že život je jako horská dráha. Nahoru, dolů, zatáčky, výkruty… a člověk aby se v tom vyznal. A co teprve, když se k tomu přidají starosti, které nejsou vidět na první pohled. Myšlenky, které se honí hlavou, pocity, které nás svazují, strachy, které nám brání dýchat. O tom se často nemluví, že jo? Ale víte co? Mluvit o tom je setsakra důležité. A začít se s tím musí pěkně od podlahy, a to už ve škole.
Vzdělávání o duševním zdraví ve školách: Proč je klíčové?
No jo, řeknete si, škola má učit matiku, češtinu, dějepis… a ne řešit pocity. Ale ruku na srdce, kolik z nás si nese ze školy jizvy na duši? Kolik z nás zažilo šikanu, nepochopení, stres ze zkoušek, pocit méněcennosti? Škola je místo, kde trávíme velkou část života, a je naprosto zásadní, aby se tam děti cítily bezpečně a podpořené. A to se bez vzdělávání o duševním zdraví prostě neobejde.
Prevence je základ
Představte si to jako s prevencí zubního kazu. Učíme děti si čistit zuby, aby neměly problémy. Stejně tak bychom je měli učit, jak se starat o svou psychiku, jak rozpoznat, když se něco děje, jak si říct o pomoc. Protože, a to si musíme říct na rovinu, problémy s duševním zdravím nejsou žádná ostuda. Jsou to problémy jako každé jiné a dají se řešit. Jen o nich musíme umět mluvit.
Co konkrétně by se mělo ve školách učit?
Nemusí to být žádná raketová věda. Stačí, když se děti naučí rozpoznávat své emoce, pojmenovávat je, chápat, proč se cítí tak, jak se cítí. Učit se zdravě reagovat na stres, budovat si sebevědomí, umět si říct o pomoc, když jim není dobře. A taky se učit respektovat pocity druhých a být k nim empatický. To je přece know-how k nezaplacení do života, no ne?
Když se to sejde
Vzdělávání o duševním zdraví ve školách není jen o tom, že se děti naučí něco nového. Je to taky o tom, že se v nich vytvoří prostředí, ve kterém se cítí bezpečně a podpořené. Prostředí, ve kterém se nebojí říct, že jim není dobře, ve kterém si navzájem pomáhají. A to je přece to, co chceme, ne? Vychovat generaci lidí, kteří se umí postarat o sebe i o druhé.
Tak co vy na to? Myslíte si, že by se o tom mělo mluvit víc? Já teda jo. A čím dřív se začne, tím líp.