Ekologický výběr (nebo environmentální výběr nebo výběr přežití nebo individuální výběr nebo asexuální výběr) odkazuje na přirozený výběr minus pohlavní výběr, tj. přísně ekologické procesy, které fungují na dědičných rysech druhu bez odkazu na páření nebo sekundární pohlavní charakteristiky.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text] Názvy variant popisují různé okolnosti, kdy je pohlavní výběr zcela potlačen jako faktor páření.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
O ekologickém výběru lze říci, že probíhá za všech okolností, kdy je dědičnost specifických znaků určena pouze ekologií bez přímé sexuální konkurence, kdy např. sexuální konkurence je striktně ekologická nebo ekonomická, výběr partnera je malý nebo žádný, samice se nebrání žádnému samci, který se chce pářit, všechny znaky budou rovnoměrně rozmnožovány bez ohledu na páření, nebo je druh hermafroditní nebo se asexuálně rozmnožuje, ekologický výběr probíhá.
V sexuálně se rozmnožujících druzích se uplatňuje většinou v situacích, kdy ekologické tlaky brání většině konkurentů v dosažení dospělosti, nebo kdy přeplnění nebo svazování párů nebo extrémní potlačení faktorů pohlavního výběru brání běžným rituálům sexuální soutěže a výběru, ale které také brání v provádění umělého výběru, např. domluvených sňatků, kdy rodiče spíše než mladí volí partnera na základě ekonomických nebo dokonce astrologických faktorů, a kdy jsou sexuální touhy páru s partnerem často podřízeny těmto faktorům, jsou umělé, pokud nejsou zcela založeny na ekologickém faktoru, jako je kontrola půdy, kterou drží vlastní silou.
V případech, kdy jsou ekologické a pohlavní selekční faktory v silném rozporu a současně podporují a odrazují od stejných vlastností, může být také důležité rozlišovat je jako dílčí procesy v rámci přirozeného výběru.
Například Ceratogaulus, oligocénní rohatý sysel, zanechal ve fosilním záznamu řadu jedinců s postupně delšími a delšími rohy, kteří se zdáli být nesouvisející nebo nepřizpůsobiví ke své ekologické nike. Někteří moderní vědci teoretizovali, že rohy byly užitečné nebo působivé při pářících rituálech mezi samci (i když jiní vědci tuto teorii zpochybňují a poukazují na to, že rohy nebyly pohlavně dimorfní) a že to byl příklad překotné evoluce. Zdá se, že druh náhle vymřel, když rohy dosáhly přibližně délky těla samotného zvířete, možná proto, že už nemohlo utíkat nebo se vyhýbat predátorům – tudíž se zdá, že ekologická selekce nakonec trumfla sexuální.
Je také důležité rozlišovat ekologický výběr v případech extrémní ekologické hojnosti, např. v prostředí člověka, ve městech nebo v zoologických zahradách, kde musí obecně převažovat pohlavní výběr, neboť nehrozí, že by daný druh nebo jedinci ztratili svou ekologickou niku. I v těchto situacích, kde se nejedná o přežití, má však rozmanitost a kvalita potravy, např. v podobě, v jaké ji u některých druhů samci podávají samicím opic výměnou za sex, stále vliv na reprodukci, nicméně se stává faktorem pohlavního výběru. Lze říci, že podobné jevy existují i u lidí, např. „zásilková nevěsta“, která se páří především z ekonomických důvodů.
Rozlišení ekologického výběru od sexuálního je užitečné zejména v takovýchto extrémních případech; výše uvedené příklady ukazují spíše výjimky než typický výběr ve volné přírodě. Obecně se předpokládá, že ekologický výběr je dominantním procesem v přirozeném výběru, s výjimkou vysoce kognitivních druhů, které se ne nebo ne vždy spárují, např. šimpanz, gorila, orangutan a člověk. Ale i u těchto druhů by bylo možné rozlišit případy, kdy izolované populace neměly skutečnou možnost výběru partnera, nebo kdy drtivá většina jedinců zemřela před pohlavní zralostí, takže se mohl pářit pouze ekologicky vybraný přeživší – bez ohledu na jeho sexuální způsobilost při normálních procesech sexuálního výběru pro tento druh.
Pokud například přírodní katastrofu přežije jen několik málo blízce příbuzných samců a všichni jsou schopni se kvůli nedostatku samců velmi široce pářit, byl pohlavní výběr potlačen ekologickým výběrem (katastrofou). Takové situace jsou obvykle dočasné, charakteristické pro populace v extrémním stresu, na relativně krátkou dobu. Mohou však v tomto krátkém čase drasticky ovlivnit populace, někdy eliminovat všechny jedince náchylné k patogenu, a tím učinit všechny přeživší imunní. Několik takových katastrofických událostí, kdy převažuje ekologický výběr, může vést k populaci se specifickými výhodami, např. při kolonizaci, kdy invazní populace z přeplněnějších choroboplodných poměrů dorazí s protilátkami proti nemocem, a samotné nemoci, které pokračují ve vyhubení domorodců, a uvolňují tak cestu kolonistům.
U lidí může zásah umělých zařízení, jako jsou lodě nebo přikrývky, stačit k tomu, aby to někteří považovali za příklad umělé selekce. Jakkoli je to u jiných druhů jasně pozorováno, zdá se být nerozumné rozlišovat kolonizaci lodí od kolonizace chůzí, a dokonce ani slovo „kolonie“ není specifické pro lidi, ale odkazuje obecně na zásah jednoho druhu do ekologie, na kterou se plně nepřizpůsobil. Takže navzdory možným sporům může být lepší považovat všechny příklady nemocí přenášených kolonisty za ekologickou selekci.
Například v oblasti zdevastované jaderným zářením, jako je atol Bikini, je schopnost přežít gama záření do pohlavní dospělosti a (pro samici) do termínu klíčovým faktorem ekologické selekce, i když není ani „přirozená“, ani sexuální. Někdo by to nazval příliš umělou selekcí, nikoli přirozenou nebo ekologickou, protože záření nevstupuje do ekologie jako faktor ušetřený díky úsilí člověka. Nejednoznačné umělé plus ekologické faktory lze rozumně nazvat „environmentální“ a termín environmentální selekce může být v těchto případech vhodnější.