Říká se, že náhoda nepřeje připraveným, ale co když ta „nepřipravenost“ má hlubší kořeny? Co když se za tím skrývá víc, než jen občasná zapomnětlivost nebo roztěkanost? Možná vás to překvapí, ale mnohdy se za tímto chováním skrývá ADHD, a to i v dospělosti.
ADHD a poruchy učení: Častá kombinace
ADHD, neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou, není jen dětská záležitost. Mnoho dospělých s ní žije, aniž by o tom tušilo. A ruku v ruce s ADHD často kráčí i poruchy učení – dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie… Je to taková nepříjemná kombinace, která dokáže člověku zkomplikovat život v mnoha ohledech.
Co na to odborníci?
Psychologové a speciální pedagogové se shodují: včasná diagnostika a správná podpora jsou klíčové. Bohužel, u mnoha dospělých ADHD zůstává nerozpoznáno, a tak si s sebou nesou celoživotní stigma „hloupého“ nebo „neschopného“. A to je velká škoda!
Jak se to projevuje v praxi?
Představte si, že neustále odbíháte od úkolu, protože vás něco jiného zaujalo. Nebo že máte problém udržet pozornost při delší konverzaci. Nebo že vám dělá potíže psát srozumitelně a gramaticky správně. Tohle všechno (a mnohem víc) mohou být projevy ADHD a poruch učení v dospělosti.
S čím se potýkají lidé s ADHD a poruchami učení?
Problémy s organizací: Plánování, dodržování termínů, udržování pořádku… to všechno je velká výzva.
Impulzivita: Řečeno bez obalu – občas něco „vyhrknou“ dřív, než si to promyslí.
Zapomnětlivost: Kam jsem dal klíče? Co jsem chtěl říct? To jsou otázky, které se jim honí hlavou poměrně často.
Potíže s čtením a psaním: I v dospělosti se může objevovat problém s plynulým čtením nebo s gramatikou.
Nízké sebevědomí: Kvůli opakovaným neúspěchům v dětství i v dospělosti se často potýkají s pocity méněcennosti.
Není všem dnům konec!
Dobrá zpráva je, že s ADHD a poruchami učení se dá žít plnohodnotný život. Důležité je najít si správnou strategii a nebát se vyhledat odbornou pomoc. Terapie, trénink kognitivních funkcí, vhodné kompenzační pomůcky – to všechno může výrazně zlepšit kvalitu života.
Co můžete udělat vy?
Pokud máte podezření, že se vás toto téma týká, neváhejte a obraťte se na psychologa nebo psychiatra. Diagnostika je prvním krokem ke zlepšení. A pamatujte si: nejste v tom sami! Existuje spousta lidí, kteří se potýkají s podobnými problémy a kteří vám mohou nabídnout podporu a porozumění.