Tak jo, ruku na srdce. Kdo z nás si občas nepřipadá jak praštěnej pytlem? Život je prostě takovej kolotoč, a někdy z něj vystoupit, nadechnout se a říct si „stop“, je sakra těžký. Málokdo si to přizná nahlas, ale řešíme to všichni. Jenže jak z toho ven?
Aktuální výzvy péče o duševní zdraví: Stigma a destigmatizace
No právě. A tady se dostáváme k jádru pudla. Duševní zdraví. Slovo, který pořád ještě spoustě lidí nahání husí kůži. Proč? Protože je to tabu. Protože se o tom nemluví. Protože když řeknete, že chodíte k psychologovi, lidi na vás koukají jak na blázna.
Stigma jako balvan na noze
To stigma. To je ten balvan na noze, co nás táhne ke dnu. Bojíme se, co řeknou lidi. Bojíme se, že budeme označení. Bojíme se, že to zničí naši kariéru. Bojíme se, že budeme slabí. A tak radši mlčíme. A trpíme. A to je špatně. Sakra špatně.
Cesta z bludného kruhu
Jenže jak se z tohohle bludnýho kruhu dostat ven? No, je to běh na dlouhou trať. Ale začít se musí. A začít můžeme každej sám u sebe. Přiznat si, že nejsme dokonalí. Že máme právo na slabost. Že si zasloužíme pomoc. A hlavně, že nejsme sami.
Mluvit o tom. S kamarádkou, s rodinou, s partnerem. S psychologem. S kýmkoliv, komu věříme. Protože když o tom mluvíme, ten balvan se začíná rozpadat na menší kamínky. A ty kamínky už se dají zvládnout.
Destigmatizace jako společný cíl
Destigmatizace. To je ten velkej cíl. Vytvořit společnost, kde je duševní zdraví bráno stejně vážně jako to fyzické. Kde je v pořádku říct si o pomoc. Kde se lidi nestydí za to, že se necítí dobře. Kde si navzájem nasloucháme a podporujeme se.
Není to utopie. Je to možný. Ale chce to čas. A hlavně, chce to, abychom se do toho pustili všichni. Protože jsme v tom spolu. A společně to zvládneme.
Takže zhluboka se nadechněte. Vydechněte. A usmějte se. Protože jste silnější, než si myslíte. A protože i ten nejtěžší den má svůj konec. A zítra bude líp. Určitě.