Alex je sedmnáct. Na první pohled úplně normální holka. Ale jen na první pohled. Když se na ni podíváte blíž, něco nesedí. Je sama. Hrozně sama.
Alex sama v davu: Jak sociální izolace ničí život teenagerů
Ve škole se snaží s nikým nebavit. Ne směje se, nehádá se, neprojevuje emoce. Nový učitel by si mohl myslet, že je to jen projev neukázněnosti. Alex radši sedí vzadu s hlavou zabořenou do knížek. I když, popravdě, kolikrát ani nečte. Jen tak zírá.
Její izolace pokračuje i mimo školu. Odpoví jen, když se jí někdo zeptá, a i tehdy řekne jen tolik, kolik je nezbytně nutné. Nikdo se k ní nepřibližuje. Pro ostatní je divná, looserka, outsider. A možná mají i pravdu.
Co to vlastně je sociální izolace?
Odborníci by řekli, že Alex trpí sociální izolací. A to není to samé jako samota. Samota je, když se člověk rozhodne být sám. Izolace je, když se cítí odtržený od společnosti. Cítí, že jeho život nemá kvalitu. Lidé s autismem se často izolují, protože nechápou sociální signály. Nedokážou číst řeč těla. A okolí jim to ještě zhoršuje. Označí je za „jiné“ a vyhýbají se jim.
Nebezpečná spirála
Občas máme všichni chuť se od společnosti odpojit. Ale dlouhodobá samota je pro psychiku škodlivá. Jsme sociální tvorové a potřebujeme vztahy. V počtu je síla. Když jsme sami, jsme zranitelní vůči psychickým onemocněním.
Proč je to u teenagerů horší?
I když se izolace projevuje u všech věkových skupin podobně, u mladých lidí má horší dopady. V mladém věku izolace narušuje vývoj nervového systému. To vede k dlouhodobým problémům s chováním, kognitivním funkcím, sociálním dovednostem a pamětí. Nedostatek lidského kontaktu může vést ke stresu, psychickým problémům a oslabení imunitního systému.
Mozek v izolaci
Výzkumy ukázaly, že mozek izolovaných lidí reaguje jinak než mozek lidí s aktivním sociálním životem. Například při sledování šťastných fotografií vykazovali menší aktivitu v ventrálním striatu, části mozku, která se aktivuje při učení nových věcí. A při sledování smutných fotografií vykazovali menší aktivitu v temporoparietálním spojení, části mozku, která je spojená s empatií.
Technologie – pomocník nebo nepřítel?
Technologie nám sice přináší spoustu výhod, ale má i stinné stránky. Počet lidí trpících sociální izolací se v posledních desetiletích výrazně zvýšil. Ztratili jsme smysl pro komunitu. Mnoho lidí raději komunikuje s přáteli online než s lidmi kolem sebe.
Když samota přeroste únosnou mez
Samota může být i prospěšná. Můžeme se díky ní spojit sami se sebou, uvědomit si, co chceme, přehodnotit své hodnoty. Ale když se samota vymkne kontrole, stává se z ní izolace. A ta vede k pocitům osamělosti, bezmoci, bezvýznamnosti, sociální úzkosti a depresi. Alex možná začala jako introvert, který si občas potřebuje odpočinout o samotě. Ale časem se to změnilo v něco mnohem horšího.
Co s tím? Jak bojovat proti izolaci?
Musíme najít způsob, jak zastavit nárůst případů sociální izolace.
Začni u sebe
Pozitivní vnímání vlastního těla je dobrý začátek. Pokud se necítíš ve své kůži, je těžké se s ostatními bavit. Můžeš mít pocit, že na tebe všichni zírají a vidí jen tvé nedostatky.
Najdi smysl života. Dělej věci, které ti přinášejí radost. Zkus se radovat z maličkostí. To ti pomůže se chtít s ostatními bavit.
Terapie. Někdy potřebujeme někoho, kdo nám pomůže se na věci podívat z jiné perspektivy. Izolace je smrtící. Spojme se s ostatními, obnovme pocit sounáležitosti a zbavme se izolace jednou provždy.