Občas se stane, že člověk cítí… no, prostě něco cítí. Ale popsat to? To je jako snažit se chytit páru. Víte, je tam, cítíte to teplo, ale slova prostě chybí. Jakoby se vnitřní radar emocí porouchal. Tohle se neděje jen tak občas, pro někoho je to každodenní realita. A má to jméno: alexithymie.
Alexithymie: Neschopnost identifikovat a popsat emoce
Možná jste o tom nikdy neslyšeli, ale alexithymie není žádná vzácná nemoc. Je to spíš takový… stav mysli. Zjednodušeně řečeno, jde o potíže s rozpoznáním a pojmenováním vlastních emocí. Nejde o to, že by ti lidé nic necítili, to vůbec ne. Jen to nedokážou „přeložit“ do jazyka, kterému by rozuměli i ostatní, a často ani oni sami.
Co to vlastně znamená?
Představte si, že se vám stane něco hrozně stresujícího. Běžně byste řekli: „Mám strach,“ „Jsem z toho nervózní,“ nebo „Cítím se bezradně.“ Člověk s alexithymií možná jen pocítí divný tlak na hrudi, zvýšený tep a zmatek. Ale nedokáže to pojmenovat jako strach nebo úzkost. A to pak ztěžuje spoustu věcí, od komunikace s partnerem po zvládání stresu.
Jak se to projevuje?
Nedostatek fantazie: Tito lidé často nemají bohatý vnitřní svět. Sny bývají nudné, vzpomínky vybledlé a fantazie skoro žádné.
Orientace na fakta: Upřednostňují logiku a fakta před pocity. Raději řeší technické problémy než emocionální dramata.
Problémy ve vztazích: Komunikace s nimi bývá náročná, protože nedokážou vyjádřit své potřeby a pochopit pocity druhých.
Tělesné příznaky: Často trpí psychosomatickými problémy, jako jsou bolesti hlavy, žaludeční potíže nebo kožní problémy, které nemají zjevnou fyzickou příčinu.
A teď si možná říkáte, no a co? Někomu prostě pocity nic neříkají. Ale věřte mi, alexithymie může pěkně zkomplikovat život. Nejde jen o to, že nedokážete říct partnerovi, že se cítíte zraněni. Jde i o to, že nedokážete sami sobě pořádně porozumět. A to se pak těžko dělá dobrý rozhodnutí, buduje zdravý vztahy a celkově prožívá plnohodnotný život.
Dá se s tím něco dělat?
Dobrá zpráva je, že ano. I když alexithymie není „vyléčitelná“ v pravém slova smyslu, existují způsoby, jak se s ní naučit žít a zlepšit svou schopnost vnímat a vyjadřovat emoce. Terapie, mindfulness cvičení, arteterapie… možností je spousta. Důležité je začít a nevzdávat se. Protože každý si zaslouží porozumět tomu, co se v něm děje, a umět to sdílet s ostatními. A i když je to někdy dřina, stojí to za to. Fakt, že jo.