V životě to tak chodí, že se nám míchají karty. Stejně jako v pokeru, i v našich emocích občas najdeme ruku plnou protichůdných pocitů. Štěstí a smutek, láska a nenávist, naděje a zklamání – zdá se to jako chaos, ale je to vlastně docela normální. Nemusíme být dokonalí a mít všechno srovnané v šanonech, že jo?
Ambivalentní pocity: Je v pořádku cítit protichůdné emoce najednou
Ambivalence. To slovo zní trochu jako zaklínadlo, ale ve skutečnosti popisuje něco, co známe všichni. Pocit, kdy toužíme po něčem, a zároveň nás to děsí. Kdy milujeme někoho, kdo nás zároveň štve k nepříčetnosti. Kdy jsme pyšní na své úspěchy, ale bojíme se, co bude dál. Život zkrátka není černobílý a emoce nejsou výjimkou. Spíš je to taková omalovánka, kde se barvy různě prolínají a vytvářejí nečekané odstíny.
Proč se to děje?
Možná si říkáte, proč prožíváme takový emoční guláš. Důvodů může být spousta. Změny, nejistota, konflikty v nás i kolem nás… Život prostě píše různé scénáře a naše emoce na ně reagují. Je to taková vnitřní navigace, která nám pomáhá se v tom všem zorientovat. A i když to občas bolí, je důležité si uvědomit, že tyhle pocity jsou platné a mají svůj význam.
Jak se s tím vypořádat?
Takže, co s tím? Zaprvé, netlačte na sebe. Nenuťte se cítit „správně“. Místo toho se zkuste na své pocity podívat s laskavostí a zvědavostí. Zeptejte se sami sebe: Co mi tyhle emoce říkají? Z čeho pramení? Je to reakce na něco konkrétního? A hlavně, buďte k sobě upřímní. Není to vždycky jednoduché, ale stojí to za to. A víte co? Někdy pomůže si prostě popovídat. S kamarádkou, s terapeutem, s kýmkoliv, kdo vás vyslechne bez odsuzování.
A pamatujte si, že ambivalence není slabost. Je to znak toho, že jsme komplexní lidé s bohatým vnitřním světem. A to je přece skvělé, ne?