Asertivita. Slovo, které se v poslední době skloňuje snad ve všech pádech. Ale co to vlastně doopravdy znamená a jak ji můžeme zapojit do každodenního života, aniž bychom si šlapali po štěstí a zároveň nikoho neurazili? Ono to není žádná raketová věda, ale spíš takový jemný balanc, umění říct „ne“, když je to potřeba, a „ano“, když to tak cítíme. Bez výčitek, bez pocitu viny, s čistým svědomím.
Asertivita není agrese, ani pasivita
Představte si to jako takovou zlatou střední cestu. Agresivní člověk si jde tvrdě za svým, ať se děje, co se děje, a na ostatní moc nehledí. Pasivní se zase raději stáhne a potlačí své potřeby, jen aby byl klid. No a asertivní člověk? Ten se snaží najít řešení, které bude vyhovovat jemu i ostatním. Je to o tom, umět se jasně a srozumitelně vyjádřit, říct, co potřebujeme, a zároveň naslouchat i druhým. Taková malá diplomatická mise v každodenních situacích.
Jak to vypadá v praxi?
Třeba když vám kolega neustále zadává úkoly, které by měl dělat sám. Místo toho, abyste se nechali využívat a v tichosti trpěli, nebo mu vyjeli, můžete asertivně říct: „Chápu, že máš hodně práce, ale momentálně mám i já plný stůl. Co kdybychom se domluvili na tom, co je nejdůležitější a jak si práci rozdělíme?“ Vidíte? Žádné obviňování, žádné výčitky, jen jasné a srozumitelné vyjádření vašich potřeb.
Kde začít? Malé kroky vedou k velkým změnám
Uvědomte si své potřeby. To je základ. Co opravdu chcete? Co vás štve? Co vám dělá radost? Zkuste si to sepsat, pojmenovat. Tím, že si uvědomíte, co vlastně chcete, se vám bude lépe komunikovat s ostatními.
Trénink dělá mistra (i v asertivitě!)
Začněte s malými věcmi. Zkuste asertivně reagovat v situacích, které pro vás nejsou tolik stresující. Třeba v restauraci, když vám přinesou jídlo, které jste si neobjednali. Místo abyste si řekli „no co, už to sním“, se s úsměvem zeptejte, jestli by vám mohli přinést to, co jste si objednali. Uvidíte, že s každým dalším asertivním krokem se budete cítit silnější a jistější.
Respekt je klíč
Asertivita neznamená prosazovat své potřeby za každou cenu. Je to o tom, umět se postavit za sebe s respektem k druhým. Naslouchat, ptát se, snažit se pochopit i jejich pohled. Vždyť i oni mají své potřeby a přání. A pokud se vám podaří najít řešení, které bude vyhovovat všem stranám, tak je to ta nejlepší odměna.