Už jste někdy měli pocit, že se snažíte zapadnout do formy, která vám vůbec nesedí? Jako byste hráli roli, kterou od vás okolí očekává, a přitom se ztráceli sami sobě? Pro spoustu lidí s asijskými kořeny v západním světě je tohle každodenní realita. A není to zrovna procházka růžovým sadem.
Asijská stigma: Cena dokonalosti, kterou platíme sami sebou
Pojďme se na to podívat zblízka. Tlak na to být „úspěšný Asiat“ je obrovský. Vidíme to všude kolem sebe – v médiích, v rozhovorech, dokonce i v dobrých úmyslech. Co když se vám ale nedaří držet krok s touhle „dokonalou“ představou? Co když nejste budoucí doktor, právník nebo inženýr? Najednou máte pocit, že jste selhali, že zklamáváte očekávání a že nikdy ničeho nedosáhnete. Známá situace, že?
Mýtus o úspěchu: Když je stereotyp víc na škodu než k užitku
Nezapomínejme na to, že stereotypy jsou jako svěrací kazajka. Místo přijetí se cítíte spíš jako vetřelec. A ten pocit, že musíte neustále dokazovat svou hodnotu, ten je vyčerpávající. Můžeme se tomu někdy vyhnout?
Ženy mezi dvěma ohni: Submisivní exotika?
A co ženy? Tam je to kapitola sama pro sebe. Stereotyp o submisivní a exotické Asiatce je nejen urážlivý, ale i nebezpečný. Redukuje ženu na objekt, na pouhou ozdobu, na někoho, kdo má sloužit cizím potřebám. A to se pak těžko buduje zdravé sebevědomí, když je vaše hodnota posuzována jen podle vzhledu.
Asijské ženy jsou prý trendem v randění, a to je špatně. Místo toho, abychom s nimi jednali jako s lidmi, předpokládáme, že jsou dobré pouze k posilování ega mužů. Tohle ale není realita, tak to prosím neberte jako dogma.
Navždy cizinci: I když jsme se tu narodili
Asi nejvíc bolí pocit, že i když jste se narodili a vyrostli v dané zemi, budete navždy považováni za cizince. Proč? Proč musíte neustále bojovat o uznání a přijetí? A pokud se náhodou vymykáte stereotypu „vzorného Asiata“, jste považováni za ostudu. Tohle vede k úzkostem, perfekcionismu a k popírání vlastního já. A tak se točíme v začarovaném kruhu, kde se snažíme zapadnout, i když to znamená ztrácet sami sebe.
Ale co s tím? Jak se z toho kruhu vymanit? Základem je soucit. Soucit s druhými i se sebou samým. Musíme si uvědomit, že odlišnosti jsou v pořádku, a přestat se povyšovat nad ostatní. Je jasné, že minulost nevymažeme, ale můžeme se poučit z chyb a snažit se budovat lepší budoucnost. Budoucnost, kde bude místo pro všechny, bez ohledu na jejich původ a vzhled.
Co si o tom myslíte vy? Máte s tím vlastní zkušenosti? Podělte se o svůj názor v komentářích!