Nedávno mi kamarádka poslala obrázek, co koluje po internetu. Zaujalo ji to a chtěla vědět, co je na tom pravdy.
Athazagorafobie: Strach z zapomnění? Než se vystrašíte, čtěte dál!
Píše se tam něco o athazagorafobii – prý strach z toho, že na vás lidi zapomenou, budou vás ignorovat nebo nahradí někým jiným. A rovnou se to tváří jako „zdravotní stav“ s „hněvem a depresí“. No, řekněme si to na rovinu, budeme si zas trochu vyjasňovat pojmy z oblasti duševního zdraví. Pojďme se na to podívat, ať víme, na čem jsme.
Co to vlastně je? A co s tím?
Stejně jako „Truman Show Deluze“, ani tohle není skutečná duševní porucha, natož fobie. Víte, na to, abyste mohli něco diagnostikovat, musí to mít oporu v odborných materiálech. Americká psychiatrická asociace to v DSM-V (Diagnostický a statistický manuál duševních poruch) neuznává. Takže tak.
Fobie je typ úzkostné poruchy. Zahrnuje nadměrný strach, úzkost a nepříjemné pocity ohledně nějakého objektu nebo situace. Je to takový strašák, co vám nedá spát, pořád a dokola.
A teď pozor: ten strach musí být vytrvalý a neúměrný. Musí vám to fakt hodně znepříjemňovat život, bránit vám v normálním fungování a provázet vás i další vážné symptomy. Lidé s fobiemi mají často další úzkostné a poruchy osobnosti. Pro představu, ve Spojených státech se to týká zhruba 7-9 % dospělé populace.
Vezměme si třeba agorafobii. To už je skutečná věc. Diagnostikuje se, když má člověk fóbii z jedné nebo více z následujících situací:
- Používání veřejné dopravy (autobusy, vlaky, lodě, letadla)
- Pobyt na otevřených prostranstvích (parkoviště, trhy, nákupní centra)
- Pobyt v uzavřených prostorech (obchody, výtahy, kina)
- Čekání ve frontě nebo pobyt v davu
- Být sám mimo domov
Už jen pouhá myšlenka na takovou situaci nebo strach z toho, že by mohla nastat, může člověka úplně paralyzovat. Brání mu to v běžném životě. Není to jen tak, „že se mi tam nechce“.
Fobie a úzkostné poruchy jsou reálné. Ale nemůžeme mít poruchu na každou starost, kterou běžný člověk má. Zapamatujte si: ten strach musí být fakt mimo mísu a tak extrémní, že vám to kazí úplně všechno. Zkrátka, pokud vás už jen myšlenka na setkání s lidmi a potenciální zapomnění ochromí natolik, že nemůžete normálně fungovat, tak se prosím nediagnostikujte athazagorafobií. Jo?
Je to další důvod, proč si ty „fakty“ o duševních poruchách na internetu radši dvakrát ověřit. Nestačí mít na konci dlouhého slova příponu „-fobie“, aby to automaticky znamenalo, že to slovo označuje existující duševní poruchu.
Nevěřte všemu, co čtete! A radši se spolehněte na odborníky.