Každý z nás občas bojuje sám se sebou. Jednou je to lenost, jindy prokrastinace, občas zase zbytečná sebekritika. Ale co když se tenhle vnitřní boj stane trvalou součástí života a pramení z něčeho mnohem hlubšího? Co když sami sebe odsuzujeme za něco, co nemůžeme ovlivnit?
Autostigma: Když člověk sám sebe odsuzuje kvůli nemoci
Představte si, že máte nemoc. A není to ledajaká nemoc. Je to něco, co ostatní lidé nevidí, nerozumí tomu, nebo dokonce odsuzují. Třeba deprese, úzkostná porucha, porucha příjmu potravy… Cítíte se izolovaní, bojíte se, co si o vás budou myslet. A pak začnete odsuzovat sami sebe.
Proč to děláme?
Autostigma je v podstatě internalizace negativních stereotypů a předsudků, které společnost má vůči lidem s duševním onemocněním nebo jinými obtížemi. Slyšíme ty hlasy zvenčí – „slaboch“, „simulant“, „měl by se sebrat“ – a začneme jim věřit. Začneme se stydět za svou nemoc, snažíme se ji skrývat, popírat. Vnitřně se obviňujeme a cítíme se vinni za něco, co nemůžeme ovlivnit. Je to jako by vám někdo řekl, že za to, že máte zlomenou nohu, si můžete sami. Šílené, že?
Důsledky autostigmatu
To, že se sami odsuzujeme, má samozřejmě negativní dopad na naše životy. Může to vést k:
- Zhoršení psychického stavu: Sebestigma prohlubuje pocity méněcennosti, beznaděje a viny, což ztěžuje léčbu a zotavení.
- Izolaci: Lidé s autostigmatem se často stahují do sebe, bojí se vyhledat pomoc a sdílet své problémy s ostatními. Cítí se osamělí a nepochopení.
- Snížení sebedůvěry: Neustálé sebekritika a obviňování snižují sebedůvěru a sebedůvěru. Člověk si přestává věřit, pochybuje o svých schopnostech a vyhýbá se novým výzvám.
- Odkládání léčby: Kvůli stigmatu se lidé obávají vyhledat odbornou pomoc, což může vést ke zhoršení zdravotního stavu a prodloužení doby zotavení.
Jak se s autostigmatem vypořádat?
Boj s autostigmatem je dlouhá cesta, ale rozhodně se to dá zvládnout. Klíčem je uvědomění si, že to, co se děje uvnitř vaší hlavy, není pravda. Jsou to jen naučené vzorce myšlení, které můžete změnit.
- Uvědomění: Prvním krokem je uvědomit si, že s tím bojujete. Zkuste si všímat negativních myšlenek a uvědomte si, že nejsou vaše, ale pocházejí z vnějšku.
- Sebe-soucit: Buďte k sobě laskaví. Mluvte se sebou tak, jako byste mluvili se svým nejlepším přítelem. Připomeňte si, že nejste dokonalí a že máte právo na chyby.
- Vzdělávání: Získejte informace o své nemoci. Čím více víte, tím méně se jí budete bát a tím lépe budete schopni s ní bojovat.
- Podpora: Najděte si lidi, kteří vás podpoří. Může to být rodina, přátelé, terapeut nebo podpůrná skupina. Sdílení svých zkušeností s ostatními vám pomůže cítit se méně osaměle.
- Aktivismus: Postavte se za sebe a za ostatní, kteří se s tím potýkají. Bojujte proti stigmatizaci duševních onemocnění.
Pamatujte, nejste v tom sami. Boj s autostigmatem je cesta, která stojí za to. Zasloužíte si žít plnohodnotný život bez pocitu viny a hanby. A pokud potřebujete pomoc, nebojte se ji vyhledat. Je to projev síly, ne slabosti.