V poslední době se o duševním zdraví mluví čím dál víc. Dřív frčelo „seber se“, teď už i babička zná slovo „úzkost“. Ale ruku na srdce, pořád to kolem mentálního zdraví trošku smrdí ostychem. V medicíně jsme se posunuli mílovými kroky a víme o sobě víc než kdy dřív. Jenže spousta poruch se pořád přehlíží nebo zlehčuje. A bipolární porucha je bohužel jednou z nich.
Bipolární porucha: Mýty, fakta a život s ní
Možná jste o bipolární poruše slyšeli, možná máte mlhavou představu o jejích příznacích díky seriálům, kde ji občas okrajově zmíní. Ale vsadím se, že jste se nad ní nikdy pořádně nezamysleli. Kvůli zkreslenému obrazu v médiích a jinde je bipolární porucha veřejností dost nepochopená. Někdy se jí říká „maniodeprese“ a v podstatě jde o stav, kdy se extrémně střídají nálady – od hluboké deprese po mánii.
Jak vypadá deprese?
Když se člověk s bipolární poruchou propadne do deprese, může se cítit:
- Beznadějně, provinile a bezcenně
- Spí moc, nebo naopak málo
- Ztrácí zájem o věci, které ho dřív bavily
A co mánie?
A co se děje v mánii?
- Euforie, neklid, podrážděnost, všechno najednou!
- Hlava mu šrotuje, mluví rychle a zmateně
- Dělá riskantní věci, třeba agresivně řídí, nebo se pouští do sporů
- Utrácí hromady peněz nebo sahá po drogách a alkoholu
Deprese u bipolární poruchy trvá průměrně šest měsíců, ale může se táhnout i déle. Mánie obvykle trvá kratší dobu, od dvou týdnů do pěti měsíců. Někteří lidé s bipolární poruchou můžou mít i bludy, třeba slyšet hlasy.
Proč to vlastně vzniká?
Příčiny bipolární poruchy můžou být různé, od genetiky po vliv prostředí. U skoro poloviny pacientů s bipolární poruchou se vyskytuje v rodině. Jenže žádný konkrétní gen za to nemůže. Říká se taky, že to může být nerovnováha chemických látek v mozku, ale hodně lidí si myslí, že hlavní spouštěč jsou stresové situace. Třeba fyzické, sexuální nebo citové zneužívání, úmrtí někoho blízkého nebo rozchod. Mánii můžou vyvolat i léky, třeba antidepresiva.
Jeden z pěti pacientů s bipolární poruchou spáchá sebevraždu. Proto je tak důležité o tom mluvit a zvyšovat povědomí. Obzvlášť u teenagerů. Spousta z nich totiž může mít bipolární poruchu a ani o tom neví. A pak si ubližují, berou drogy, protože neví, co se s nimi děje.
Někdy se stává, že to, co vypadá jako pubertální depka, je ve skutečnosti začátek bipolární poruchy. A dokonce se říká, že u 20 % lidí s „obyčejnou“ depresí se nakonec rozvine bipolární porucha.
Zdroje
Citovaný článek neobsahuje zdroje, ale pro relevantní a odborné informace o bipolární poruše doporučuji navštívit stránky:
- Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ): www.nudz.cz
- Psychiatrická společnost ČLS JEP: www.psychiatrie.cz
A pro osobní zkušenosti a podporu doporučuji hledat pacientské organizace a svépomocné skupiny.