Už se vám někdy stalo, že vás někdo odmítl? Ať už v práci, v lásce nebo mezi přáteli? Pokud ano, nejste sami. A víte co? Není to jen tak nějaká „pocitová“ záležitost. Vaše tělo a mozek to berou setsakramentsky vážně.
Bolí tě odmítnutí? Mozek ho vnímá jako fyzickou bolest.
Možná si říkáte: „To přece není možný, vždyť mě nikdo nezmlátil.“ Ale věřte mi, je to tak. Vzpomínáte si, jak jste se cítili? Zlomené srdce? Zraněné city? To nejsou jen prázdné fráze. Podle vědců je to proto, že mozek zpracovává fyzickou a emocionální bolest v podstatě na stejném místě. Jako když si kopnete do nábytku – au!
Proč to tak je?
Lidé jsou odjakživa společenští tvorové. Potřebujeme někam patřit, mít kolem sebe lidi, se kterými si rozumíme. Dřív to byla otázka přežití, teď už tolik ne. Ale potřeba emocionálního spojení zůstala. Proto, když nás někdo odstaví na vedlejší kolej, mozek spustí poplach. Jako by nám někdo ublížil fyzicky.
Důsledky? Dlouhodobé a nebezpečné. Nejde jen o chvilkový splín. Dlouhodobé a opakované odmítání může vést k depresi, izolaci a v krajních případech i k sebevraždě. Proto je důležité to nepodceňovat.
Kde se to v nás vzalo?
Vědci se domnívají, že to má kořeny v evoluci. Odjakživa jsme byli závislí na sociálních interakcích. Bylo to znamení úspěchu, že jsme součástí kmene. Proto, když nás někdo vyřadí ze hry, máme tak silné reakce. Je to jako když vyhrajete v loterii, jen naopak – prohrajete v životě.
No a teď ruku na srdce: Myslíte, že je to jenom o evoluci? Nebo hraje roli i něco jiného? Může schopnost zvládat odmítnutí souviset s psychickými problémy? A může je ještě zhoršit? Nad tím se zamyslete…