Už jste se někdy přistihli, že reagujete přehnaně? Nebo že vás i maličkost vytočí do nepříčetnosti? V dnešním uspěchaném světě, kde se na nás valí jeden stres za druhým, je tohle bohužel docela běžné. Ale co když se to stává pravidlem? Co když je ta agresivita chronická, hluboko zakořeněná?
Chronická agresivita: Proč se to děje?
Agresivita, ať už verbální nebo neverbální, je v podstatě způsob, jak se vyrovnáváme s frustrací, strachem nebo pocitem ohrožení. Je to taková obranná reakce, když máme pocit, že nám někdo nebo něco zasahuje do našeho prostoru, ať už fyzického nebo psychického. Ale když se tahle reakce opakuje pořád dokola, stává se z ní chronický problém, který ovlivňuje nejen náš život, ale i životy lidí kolem nás.
Dětské kořeny: Kde se to vzalo?
Většina psychologů se shoduje, že kořeny chronické agresivity často sahají hluboko do dětství. Negativní zkušenosti, jako je zanedbávání, šikana, nebo i jen kritika, kterou dítě vnímalo jako nespravedlivou, se mohou v mozku zafixovat jako vzorce chování. Dítě se naučí, že agresí dosáhne svého, nebo že je to jediný způsob, jak se bránit.
Výchova a vzory: Opakování je matka… problémů?
Někdy si agresivní chování přenášíme i z rodiny. Pokud jsme vyrůstali v prostředí, kde byla agrese běžná, viděli jsme ji u rodičů, sourozenců nebo jiných blízkých, je pravděpodobné, že si ji osvojíme jako jeden ze způsobů komunikace. Zkrátka to bereme jako normální, i když to normální vůbec není.
Dospělý život: Jiné kulisy, stejná hra
V dospělosti se tyhle dětské vzorce projevují v různých podobách. Můžeme být podráždění v práci, hádat se s partnerem kvůli maličkostem, nebo se dokonce pouštět do konfliktů s cizími lidmi. A co je nejhorší? Často si to ani neuvědomujeme. Bereme to jako součást naší osobnosti, jako něco, s čím se prostě nedá nic dělat.
Stres a vyčerpání: Spouštěče agrese
Je jasné, že stres a vyčerpání agresivitu jenom zhoršují. Když jsme unavení a pod tlakem, máme menší kontrolu nad svými emocemi. A tak se stane, že i malá nepříjemnost vyvolá obrovskou reakci. Je to jako s hrncem na papiňáku – čím větší je tlak uvnitř, tím snáz to bouchne.
Jak se z toho dostat ven?
Dobrá zpráva je, že s chronickou agresivitou se dá pracovat. Chce to sice čas a úsilí, ale stojí to za to. Prvním krokem je uvědomění si problému. Zastavit se a zeptat se sami sebe: Proč tak reaguji? Co se mi honí hlavou? Co cítím?
Terapie: Najít cestu k sobě
Terapie je skvělý nástroj, jak se s agresivitou vypořádat. Zkušení terapeuté nám pomohou pochopit kořeny našeho chování, naučí nás nové strategie zvládání emocí a ukáží nám, jak komunikovat bez agrese. Je to jako když nám někdo podá ruku a provede nás bludištěm našich pocitů.
Mindfulness a relaxace: Zklidnit rozbouřené vlny
Techniky mindfulness, jako je meditace nebo cvičení všímavosti, nám pomáhají zklidnit mysl a být víc přítomni v daném okamžiku. Tím se učíme lépe ovládat své impulzy a reagovat klidněji. A relaxace, ať už formou jógy, procházky v přírodě, nebo čtení knihy, nám pomáhá snižovat stres a celkově se cítit lépe.
Chronická agresivita není stigma, je to výzva. Výzva k sebepoznání, k změně a k lepšímu životu. Tak se nebojte jí čelit. S pomocí a s trochou snahy můžete překonat i tu nejhlouběji zakořeněnou agresivitu a najít cestu k vnitřnímu klidu a harmonii.