Život je jako horská dráha. Jednou jsi nahoře, cítíš vítr ve vlasech a máš pocit, že ti patří svět. Jindy jsi dole, v hluboké propasti, a máš co dělat, abys se udržel nad vodou. A víte co? To je v pořádku. Protože právě tyhle kontrasty nás formují, učí nás pokoře a vděčnosti. Někdy se zdá, že nám život hází klacky pod nohy, ale možná je to jen proto, abychom se naučili lépe balancovat. A když už to vypadá, že nemáme sílu vstát, vzpomeňme si na všechny ty chvíle, kdy jsme to dokázali. Protože v každém z nás dřímá síla, o které ani netušíme. A když ji probudíme, dokážeme překonat i to, co se zdálo nemožné. Život je prostě takový – plný překvapení, výzev a příležitostí. A my se s tím musíme naučit žít. Protože i v tom největším chaosu můžeme najít krásu a smysl.
Proč se cítíme vyhořelí a jak se z toho dostat
Stává se vám, že i po víkendu se cítíte unavení a bez energie? Jako byste se probudili a už jste zase na začátku maratonu, který nemá konec? Možná zažíváte syndrom vyhoření. Není to žádná hanba, děje se to spoustě lidí. Jen je důležité si to včas uvědomit a začít s tím něco dělat. Protože vyhoření není jen obyčejná únava, je to hluboká ztráta motivace, pocit bezcennosti a chronický stres. A to se na nás může pěkně podepsat. Ale nebojte, není to konečná. S trochou péče a snahy se z toho dá dostat. A to i bez toho, abyste se museli radikálně změnit život.
Co s tím můžeme dělat?
První krok je uvědomit si, že problém existuje. Přiznat si, že se necítíme dobře a že potřebujeme pomoc. A pak se začít soustředit na malé, ale důležité věci. Na to, co nám dělá radost, na to, co nás nabíjí energií. Může to být procházka v přírodě, poslech oblíbené hudby, setkání s přáteli, cvičení, meditace… cokoli, co nás zklidní a dodá nám pocit, že žijeme. A hlavně se naučme říkat „ne“. Neberme si na sebe víc, než zvládneme. Uvědomme si, že naše zdraví a pohoda jsou na prvním místě. A že je v pořádku, když si občas dopřejeme odpočinek. Protože jen odpočatí můžeme podávat ty nejlepší výkony. A hlavně – buďme k sobě laskaví. Protože i když se nám něco nedaří, neznamená to, že jsme špatní lidé. Znamená to jen, že jsme lidé.
Nezapomínejme na to, že život je o rovnováze. A že i v těch nejtemnějších chvílích můžeme najít světlo. Stačí se jen dívat. A věřit, že bude líp.
Chronické selhání ledvin: Když ledviny nefungují – dialýza, transplantace
Někdy se stane, že se něco pokazí. Něco, co bereme jako samozřejmost, přestane fungovat. A pak se najednou ocitneme v situaci, kterou jsme si nikdy nepředstavovali. Jednou z takových situací je chronické selhání ledvin. Stav, kdy ledviny postupně ztrácejí svou funkci a přestávají čistit krev od škodlivých látek. Je to jako když se vám ucpe filtr v kávovaru – káva už není tak dobrá, jako bývala. A s ledvinami je to podobné – tělo se začne zanášet toxiny, což se projeví únavou, otoky, nechutenstvím a dalšími nepříjemnostmi.
Ale nebojte, i v takové situaci existuje řešení. Dialýza nebo transplantace ledvin. Dialýza je proces, při kterém se krev čistí uměle pomocí speciálního přístroje. Je to jako když si půjčíte náhradní ledviny, které vám pomůžou, dokud se ty vaše nevzpamatují. A transplantace ledvin je možnost, jak získat nové, funkční ledviny od dárce. Je to jako když dostanete nový motor do auta – a zase můžete jezdit naplno. Oba způsoby léčby mají svá pro a proti, ale hlavně – dávají naději na kvalitnější život. A to je to nejdůležitější.