No jo, život. Někdy se zdá, že nám tak nějak utíká mezi prsty. Že se točíme v kruhu a nevíme, jak z toho ven. Znám to. A možná i vy. Někdy stačí jen malá změna úhlu pohledu, nové nasměrování. Proto mě zaujal tenhle článek o koučování. Není to žádná psychoanalýza, spíš takový praktický návod, jak si uspořádat myšlenky a najít cestu k cíli. Fakt mě to donutilo se zamyslet. Tak schválně, jestli to zaujme i vás.
Coaching Psychology: Kognitivní a behaviorální přístupy v koučování
Koučování, to není žádná novodobá vymoženost. Jasně, dneska se o tom mluví víc než dřív, ale princip je vlastně dost starý. Pomáhat druhým najít jejich vlastní cestu, to dělali lidé odjakživa. A teď se na to jen podíváme z vědeckého hlediska, zkoumáme, co vlastně funguje a proč.
Kognitivní přístup: Síla myšlenky
Víte, jak se říká, že myšlenky ovlivňují naše chování? Tak v tomhle je to celé. Kognitivní přístup v koučování se zaměřuje na to, jakým způsobem přemýšlíme. Jestli vidíme sklenici poloprázdnou nebo poloplnou. A jak se dá to naše „vidění“ trochu přenastavit, aby nám bylo líp. Ne, že bychom si měli nalhávat, že je všechno růžové, ale spíš se zaměřit na to, co můžeme ovlivnit.
Behaviorální přístup: Akce, reakce
Zatímco kognitivní přístup se hrabe v myšlenkách, behaviorální se dívá na to, co děláme. A co děláme rádi a co se nám nelíbí. A proč. A jak to změnit. Protože někdy je to tak, že víme, co bychom měli dělat, ale prostě se k tomu nemůžeme dokopat. A behaviorální přístup nám pomáhá tyhle překážky překonat. Třeba takovými malými krůčky, ale hlavně, že se hýbeme dopředu.
No a co vy? Už jste někdy zkoušeli koučování? Nebo se o něj zajímáte? Já si myslím, že to může být fajn způsob, jak se na sebe podívat trochu jinak. A možná i najít v sobě sílu, o které jsme ani nevěděli, že ji máme.