Nedávno jsem s kamarádem platil nákup v malém obchůdku. Když mi pokladní vracel drobné, poděkoval jsem mu. Kamarád se na mě tázavě podíval a po odchodu se mě s nevinností v hlase zeptal: „Proč jsi mu děkoval? Vždyť mu vlastně platíš ty.“ Pobaveně jsem odvětil: „Děkuji za jeho dobrou službu. Nezáleží na tom, jestli mu platím, nebo ne.“
Děkuji není jen zdvořilost: Síla vděčnosti, která mění život
Upřímně jsem doufal, že jsem mu tím zlepšil den. Často si totiž všímám, že lidem děkování moc nejde. Ten kamarádův dotaz mě ale přivedl na myšlenku, jaký vliv vlastně poděkování na lidi má.
Studie ukazují, že vděčnost může zlepšit psychickou pohodu, fyzické zdraví, posílit sociální vztahy, vyvolat pozitivní emoce a pomoci nám zvládat stresové situace. No řekněte, není to skvělý benefit za tak málo?
Experimenty s vděčností
Francesca Gino, profesorka na Harvard Business School, provedla zajímavé „experimenty s vděčností“. Spolupracovala s profesorem Adamem Grantem z Wharton School. Nechali 57 studentů poskytnout zpětnou vazbu fiktivnímu studentovi Ericovi ohledně jeho nepovedeného motivačního dopisu. Polovina studentů obdržela strohé potvrzení: „Obdržel jsem tvou zpětnou vazbu k mému motivačnímu dopisu.“ Druhá polovina dostala vyjádření vděčnosti: „Obdržel jsem tvou zpětnou vazbu k mému motivačnímu dopisu. Moc děkuji! Jsem ti opravdu vděčný.“
A jak to dopadlo? U studentů, kteří obdrželi jen potvrzení, se pocit vlastní hodnoty zvýšil o 25 %. U těch, kterým Eric poděkoval, to bylo celých 55 %! To už je sakra rozdíl, co říkáte?
Efekt vděčnosti v praxi
V dalším experimentu dostali účastníci zprávu od dalšího fiktivního studenta, Stevena, který je žádal o zpětnou vazbu k jeho motivačnímu dopisu. Byli studenti, kteří dříve obdrželi poděkování od Erica, ochotnější pomoci Stevenovi? Rozhodně! Více než dvojnásobek studentů z „vděčné“ skupiny (66 %) pomohlo Stevenovi, oproti pouhým 32 % z „nevděčné“ skupiny.
„Když nám někdo vyjádří vděčnost, cítíme se důležitější a to následně spouští další prospěšné chování jak vůči osobě, které pomáháme, tak i vůči ostatním,“ vysvětluje Gino. Rozsah „efektu vděčnosti“ ji prý na jejím výzkumu překvapil nejvíc.
Děkuji a prosím – základ slušnosti? A jak moc to potřebujeme?
Podle doktorky Karen Ruskin vyjadřují slova „děkuji“ a „prosím“ úctu k druhé osobě. Ukazují, že si vážíte toho, co pro vás někdo udělal a že si vážíte i té osoby samotné. A když vám někdo poděkuje a vy odpovíte „není zač“, dáváte mu najevo, že si ceníte toho, že vám dal vědět, že si váží vaší pomoci. Oba se cítíte respektováni. Funguje to oboustranně!
Ten pocit sociální hodnoty pomáhá lidem překonat faktory, které nám brání pomáhat. Často si nejsme jisti, jestli je naše pomoc opravdu žádoucí a víme, že přijetí pomoci od druhých může vyvolat pocit selhání. Ale akt vděčnosti to vyvrací. Slouží jako ujištění, že úsilí toho, kdo pomáhá, je ceněno a motivuje ho k poskytování další pomoci.
Pro většinu z nás je vyjadřování vděčnosti něčím, co děláme automaticky, takže si toho moc nevšímáme. Ale psychologicky hraje velmi důležitou roli jak pro osobu, která děkuje, tak i pro tu, která přijímá. Zvyšuje naše sebevědomí a podporuje další prosociální chování.
A to je vše, přátelé. Děkuji, že jste dočetli až sem!