Deprese. Slovo, které se v poslední době skloňuje snad v každé druhé konverzaci. Ale co vlastně deprese doopravdy je? Není to jen špatná nálada, ani rozmazlenost. Je to nemoc, která dokáže člověka pohltit a ovlivnit každý aspekt jeho života. A víte co? Není v tom sám. Miliony lidí na celém světě s ní bojují, často potichu a bez pochopení okolí.
Deprese: Osm klíčů k pochopení, proč se objevuje a jak pomoci
Podle odborníků je deprese porucha nálady, kterou charakterizuje únava, ztráta zájmu o věci, které nás dříve bavily, a celkově skleslá nálada. Ale to je jen špička ledovce. Odhaduje se, že během života se s depresí setká víc než jeden člověk ze šesti. To je docela síla, co říkáte?
A teď ta zapeklitější otázka: Proč vlastně vzniká? Odpověď není jednoduchá. Hraje tam roli spousta faktorů – biologické, psychologické i sociální. Pojďme se na některé z nich podívat blíž. Třeba nám to pomůže líp pochopit, co se děje s námi nebo s někým blízkým.
1. Stresové životní události
Ztráta práce, rozchod, úmrtí v rodině… Tyhle věci nás dokážou pěkně rozhodit. A i když se ne každého taková situace srazí k zemi, pro někoho to může být poslední kapka. Stres je prostě prevít a každý ho snášíme jinak. Jak se říká, co jednoho posílí, druhého zlomí.
2. Naučená bezmocnost
Znáte ten pocit, když se vám zdá, že nic nemá smysl a nemůžete nic změnit? S tímhle přišel psycholog Martin Seligman. Lidé s depresí se podle něj cítí bezmocní a věří, že nemají kontrolu nad negativními událostmi ve svém životě. A když si k tomu ještě přidají negativní myšlenky typu „To je moje vina“ nebo „Všechno je na nic“, je to cesta do pekel.
3. Negativní myšlenkové vzorce
Aaron Beck, další psychologický guru, tvrdil, že za depresí stojí pesimistické vnímání světa. Představte si to jako brýle, přes které vidíte všechno v černých barvách. Katastrofizace, osobní obviňování, zevšeobecňování – to jsou jen některé z těch negativních triků, které naše mysl umí hrát.
4. Hormonální nerovnováha
Hormony nám pěkně hýbou s náladou. A u deprese hraje důležitou roli hlavně serotonin. Tenhle „hormon štěstí“ ovlivňuje naše emoce i další neurotransmitery. Když ho máme málo, jsme podráždění, úzkostliví a samozřejmě i skleslí.
5. Hyperaktivní endokrinní systém
Endokrinní systém nám řídí produkci hormonů. A když je rozhozený, může to vést k úzkostem a depresím. Výzkumy ukazují, že hyperaktivita osy hypotalamus-hypofýza-nadledvinky (HPA) vede k nadprodukci kortizolu a dalších stresových hormonů. A ty zase ničí naše neurony a zmenšují hipokampus, což má vliv na spánek, paměť a koncentraci.
6. Dědičnost
Je deprese v genech? Vypadá to tak. Pokud má někdo z rodiny poruchu nálady, je pravděpodobnější, že se deprese objeví i u něj. A pokud máte jednovaječné dvojče s depresí, riziko, že ji dostanete vy, je dokonce 80 %!
7. Nefunkční rodina
Dětství dokáže ovlivnit celý život. A bohužel, pokud někdo vyrůstal v prostředí plném násilí, zanedbávání nebo opuštění, je riziko vzniku deprese, úzkostí a dalších problémů mnohem vyšší.
8. Nedostatek sociální podpory
Mít kolem sebe lidi, na které se můžeme spolehnout, je k nezaplacení. Pokud nemáme žádné blízké vztahy, těžko se s někým podělíme o svoje pocity a budeme se cítit osamělí a zbyteční. A to už je jen krůček k depresi.
Takže jak vidíte, důvodů, proč se deprese objevuje, je spousta. A nejspíš to není jen jeden faktor, ale kombinace několika různých. Důležité je si uvědomit, že to není ostuda a že s tím jde něco dělat. Nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Protože jak se říká, víc hlav víc ví a s odborníkem se to táhne líp.
American Psychological Association (2013). Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders – 5th Edition. Washington, DC; APA Publishing.
Carter, J. S., & Garber, J. (2011). Predictors of the First Onset of A Major Depressive Episode: Stress and Negative Cognitions. Journal of Abnormal Psychology, 120(4), 779-796.
Seligman, M. (1975). Learned helplessness: theory and evidence. Journal of experimental psychology: general, 105(1), 3.
Beck, A. (1976). Cognitive Therapy and Emotional Disorders. New York, NY; International Universities Press.
Barlow, D. H., Farchione, T. J., Fairholme, C. P., & Ehrenreich, J. (2013). Disorders of Emotion: A Unified Protocol for the Treatment of Depressive Disorders. New York, NY; Oxford University Press.
Bradley, R. G., Binder, E. B., Epstein, M. P., Tang, Y., & Ressler, K. J. (2008). Influence of Child Abuse on Adult Depression. Archives of General Psychiatry, 65(2), 190-200.
Lan, R., & Eley, S. E. (2010). A Study on the Clinical Features of Major Depressive Disorder on Adolescents and Their Relatives. Journal of Abnormal Psychology, 111(38), 98-106.
McGuffin, P., Andrew, M., Sham, P., Katz, R., & Kardno, A. (2003). The Heritability of Bipolar Affective Disorder and the Genetic Relationship to Unipolar Depression. Archives of General Psychiatry, 60, 497-502.
Teicher, M. P., & Anderson, S. L. (2011). The Neurobiological Consequences of Early Stress and Childhood Maltreatment. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 27 (10); 33-44.
Aneshensel, C. S., & Stone, J. D. (1982). Stress and depression: A test of the buffering model of social support. Archives of general psychiatry, 39(12), 1392-1396.