Už jste se někdy cítili jako ve snu, odděleni od vlastního těla nebo od reality kolem vás? Jako byste sledovali film, ve kterém hrajete hlavní roli, ale nemáte nad ním kontrolu? Tyhle pocity nejsou nic neobvyklého. Občas se s nimi setká každý z nás. Ale co když se stávají častějšími, intenzivnějšími a začnou zasahovat do vašeho každodenního života? Pak se možná díváme na složitější problém – disociaci.
Disociativní poruchy: Pochopení mechanismu disociace
Disociace není jen nějaký módní psychologický termín. Je to vlastně obranný mechanismus, který naše mysl používá, když se cítíme zahlceni traumatem nebo extrémním stresem. Představte si to jako pojistku, která vypne některé systémy, aby se zabránilo totálnímu kolapsu. Tedy něco jako když vám v autě vyletí pojistka při zkratu, abyste ho úplně neodpálili.
Proč se to děje?
Hlavní příčinou disociace je trauma. A nemusí jít jen o nějakou obrovskou životní tragédii. Může to být i dlouhodobé zanedbávání v dětství, emocionální týrání nebo opakované situace, kdy se cítíte bezmocní. Naše mysl se snaží chránit před bolestí tím, že ji oddělí od našeho vědomí. V praxi to vypadá tak, že si člověk tu situaci „nevpustí k tělu“, necítí ji tak silně, a někdy si ji dokonce ani nepamatuje. Zkrátka, jako by se to stalo někomu jinému.
Jak se to projevuje?
Projevy disociace jsou různorodé, od mírných až po velmi závažné. Někdo může mít jen občas pocit „mimo sebe“, jiný může trpět výpadky paměti nebo mít pocit, že jeho tělo nepatří jemu. Časté jsou také pocity nereálnosti světa kolem (derealizace) nebo pocit odpojení od sebe samotného (depersonalizace). Jak se říká, „jako bych to ani nebyl já“. Někdy se k tomu přidávají i pocity zmatenosti a potíže se soustředěním.
Kdy vyhledat pomoc?
Pokud máte pocit, že vám disociace zasahuje do života, brání vám v práci, ve vztazích nebo ve zvládání každodenních situací, je na čase vyhledat odbornou pomoc. Není to žádná ostuda! Spousta lidí s disociativními poruchami žije plnohodnotný život s pomocí terapie. A na to, že „víc hlav víc ví“, je dobré nezapomínat. Takže když se vám něco nezdá, nebojte se na to zeptat. I když se to zdá jako malichernost, pro vás to může být velký krok vpřed.